ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.757.2001.1
sp. zn. 29 Odo 757/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. m. v., spol. s r. o., proti žalovaným 1) K. S., a 2) J. S., o vyloučení ze společnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 819/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2001, čj. 7 Cmo 921/98-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31.8.1998, čj. 28 Cm 819/96-118, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení obou žalovaných ze společnosti.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu a dále, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pasivní legitimace obou žalovaných, neboť nezkoumal podklady pro své rozhodnutí v celém rozsahu, zejména pak společenskou smlouvu a její ustanovení týkající se převodu obchodního podílu a přistoupení nového společníka do společnosti. Odkazuje přitom na ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání ve shodě s částí dvanáctou, hlavou první, bodem 15., zákona č. 30/2000 Sb., projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek krajského soudu je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatelka návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu