ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.790.2001.1
sp. zn. 29 Odo 790/2001-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. C. E. M. V., I. (organizační složka), proti žalované O. S. S., s. r. o., o zaplacení částky 211.856,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.21 Cm 467/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2001, čj. 11 Cmo 52/2001 – 72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. října 2000, čj. 21 Cm 467/98 – 50, jímž Krajský obchodní soud v Praze zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 123.888,82 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), ve zbytku žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku), přičemž náhradu nákladů odvolacího řízení přiznal žalobci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost odůvodňovala zásadním právním významem napadeného rozsudku a požadovala, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 26. října 2000 je v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci). Podmínky uvedené v ustanovení §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (srov. §239 odst. 1 o. s. ř.) a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (srov. §239 odst. 2 o. s. ř.).
Zbývalo proto posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém §237 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalovaná zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanovením §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu