ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.831.2001.1
sp. zn. 29 Odo 831/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobce J. P., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému V. A., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 170.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 113 C 10/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2001, č.j. 15 Co 680/2000-144, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 27. července 2000, č.j. 113 C 10/99-120, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 170.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 1.1.1998 do zaplacení a náklady řízení ve výši 88.204,40 Kč. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soud prvního stupně po doplnění dokazování, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu v jeho usnesení ze dne 31. března 2000, č.j. 15 Co 867/99-103, kterým byl zrušen v pořadí první rozsudek soud prvního stupně, dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci dohody účastníků o prodeji celého sortimentu elektronických součástek, nacházejícího se úhrnem („jak stojí a leží“) v příslušném skladu, žalovanému, čímž neunesl důkazní břemeno ohledně platného vzniku závazkového vztahu ve smyslu §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Proto svým v pořadí druhým rozsudkem žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení ceny dodaného zboží, zamítl.
K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování a opakoval některé důkazy provedené již soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Odvolací soud setrval na svých právních závěrech vyslovených jako závazný právní názor v usnesení ze dne 31. března 2000, č.j. 15 Co 867/99-103 s tím, že žalobní návrh je nutno právně kvalifikovat jako požadavek na úhradu sjednaného plnění dle nepojmenované smlouvy uzavřené podle ust. §269 odst. 2 obch. zák., když při absenci ujednání vymezujícího předmět koupě způsobem předvídaným ust. §409 odst. 1 obch. zák. (jednotlivě nebo co do množství a druhu), takto tvrzená dohoda ve smyslu ust. §269 odst. 1 obch. zák. nemůže být smlouvou kupní (§409 obch. zák.).
Odvolací soud proto odvolacímu přezkumu podrobil řešení otázky, zda se žalobci podařilo unést důkazní břemeno ohledně existence dohody výše uvedeného předmětu smlouvy a o tom, zda mu v důsledku splnění jeho závazku vznikl vůči žalovanému nárok na sjednané peněžité plnění.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce v prostorách skladu ve S. ulici č. 6 v P. nabízel k prodeji sortiment zboží elektronických součástek v těchto prostorách se nacházející. Žalovaný poté, co si zmíněný sklad včetně zboží prohlédl, si toto zboží, aniž by bylo specifikováno jednotlivě nebo co do množství a druhu, dne 22. prosince 1996 převzal a odvezl. Současně se za toto zboží zavázal zaplatit částku 200.000,- Kč tak, že 10.000,- Kč bylo složeno v hotovosti a zbytek měl být zaplacen dle splátkového kalendáře v období ledna 1997 až prosince 1997. Zmíněný závazek splnil žalovaný, vyjma složené zálohy ve výši 10.000,- Kč, pouze v rozsahu částky 20.000,- Kč. Za stavu, kdy to byl právě žalovaný, který formuloval obsah prohlášení ze dne 22. prosince 1996, odvolací soud nepovažoval za věrohodnou verzi žalovaného, dle které předmětem koupě nebylo individuálně či druhově a množstevně nespecifikované zboží, nýbrž 350.000 ks gumiček do audio videotechniky bez bližší konkretizace a 120 ks převíječů, když zcela nic nepochybně nebránilo žalovanému, aby takto tvrzený předmět koupě v předmětné listině - prohlášení ze dne 22. prosince 1996 rovněž vymezil. Existenci žalovaným tvrzeného obsahu smlouvy nepotvrdila podle odvolacího soudu ani svědecká výpověď Z. O., který svou výpověď před soudem prvního stupně v rámci opakovaného svědeckého výslechu výrazně zpochybnil, ani ji nelze dovodit z dalších provedených důkazů – svědeckých výpovědí Ing. P. Ch. a P. T. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně existence smlouvy mezi účastníky o jím tvrzeném obsahu - závazek žalobce dodat žalovanému zboží - elektronické součástky, jak se nachází ve skladu na S. ul. 6 v P. oproti zaplacení částky 200.000,- Kč.
Skutkové zjištění, že předmět plnění byl žalovanému předán bez jakýchkoliv pochybností, odvolací soud učinil ze samotného prohlášení žalovaného ze dne 22. prosince 1996 majícího povahu kvitance, v rámci něhož žalovaný výslovně prohlásil, že zboží - elektronické součástky - od žalobce převzal, čehož jednoznačným následkem je vznik práva žalobce na zaplacení sjednané částky ve výši 200.000,- Kč. Jestliže tedy žalovaný zaplatil žalobci jen zálohu ve výši 10.000,- Kč a pak již jen platbu ve výši 20.000,- Kč, nesplnil povinnost vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy ve výši 170.000,- Kč.
Ve vztahu k další části procesní obrany žalovaného - požadavku na slevu za nedodání zboží a odstoupení od uzavřené smlouvy v rozsahu nesplněného závazku k dodání zboží žalobcem, odvolací soud uzavřel, že se žalovanému důkazní břemeno ohledně existence vad žalobcem realizovaného plnění unést nepodařilo, s čímž souvisí rovněž i jeho závěr o nedůvodnosti jak žalovaným uplatněného nároku na slevu z ceny, tak i jeho úkonu směřujícímu k odstoupení od smlouvy.
S ohledem na výše uvedená zjištění a závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na zaplacení žalované částky v plném rozsahu vyhověl a to včetně příslušenství, když výši požadovaného úroku z prodlení shledal v souladu s §369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s §502 odst. 1 obch. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ust. §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Namítl, že odvolací soud některé skutečnosti, které byly provedenými důkazy a přednesy účastníků prokázány, pominul, že některé skutečnosti naopak nijak v řízení najevo nevyšly, poukazuje i na logické rozpory v hodnocení důkazů, resp. poznatků, které z přednesů účastníků a provedených důkazů vyplynuly.
Konkrétní výhrady dovolatel vznesl k hodnocení listiny označené jako prohlášení ze dne 22. prosince 1996, z níž podle něj nelze dovodit, že by předmětem závazkového vztahu mezi účastníky byl celý sortiment označeného skladu žalobce. Ohledně předmětu plnění setrval na svém stanovisku, že jím bylo dodání 350.000 kusů gumiček a 120 kusů převíječů, jak tvrdil od počátku sporu i v předchozí korespondenci. Podle něj se žalobci nepodařilo prokázat, že by došlo k uzavření nepojmenované smlouvy shodného obsahu dle jeho nabídky. Dále poukázal na rozpor ve vyjádřeních žalobce ohledně převíječů v jeho účastnických výpovědích před okresním a krajským soudem, se kterým se podle něj odvolací soud v rámci hodnocení důkazů nikterak nevypořádal, a na účelovost změněné výpovědi žalobce před odvolacím soudem.
Nesouhlas vyjádřil i k hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí svědka O. před okresním a krajským soudem, které posoudil odvolací soud jako rozporuplné. Podle něj uvedený svědek nezměnil tu část své výpovědi před okresním soudem, že byl přítomen jednání mezi účastníky řízení v provozovně žalobce dne 22. prosince 1996, kdy bylo sepisováno písemné prohlášení účastníků a kdy došlo k převzetí zboží, a tuto svou výpověď, která koresponduje s výpovědí žalovaného, potvrdil v rámci doplňujícího výslechu před odvolacím soudem. Odvolací soud podle něj zcela pominul tu část výpovědi uvedeného svědka před okresním soudem, ve které uvedl, že se účastníci na jednání dohodli na dodávce 350.000 kusů gumiček a nějakých převíječů, a dále pak tu část jeho výpovědi před krajským soudem, že při podpisu prohlášení z 22. prosince 1996 žalobce tvrdil, že gumiček je 350.000 kusů. Z toho je podle dovolatele zřejmé, že uvedený svědek byl při jednání účastníků o obsahu jejich dohody přítomen a závěr odvolacího soudu o rozdílném popisu obsahu ujednání účastníků u tohoto svědka v rámci obou svědeckých výpovědí je v rozporu s poznatky, které lze z daného důkazu vyvodit.
Podle dovolatele nemůže obstát ani názor odvolacího soudu, že existenci žalovaným tvrzeného obsahu smlouvy nelze dovodit ani z dalších provedených důkazů - svědeckých výpovědí Ing. P. Ch. a P. T. Podle jeho názoru totiž nestíhá důkazní břemeno ohledně tvrzeného obsahu ujednání účastníků žalovaného, nýbrž žalobce, který ho v tomto řízení neunesl, když své tvrzení, že předmětem tohoto ujednání bylo právě dodání sortimentu zboží celého jeho skladu, neprokázal.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání je v této věci přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Protože vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.) se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdil, podrobil Nejvyšší soud dovolacímu přezkumu námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím vytýkal odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.].
Dovolacím důvodem uvedeným v §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. nelze úspěšně napadat jakékoliv skutkové zjištění odvolacího soudu, nýbrž jen takové, které jako výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů stran nevyplynuly nebo nevyšly ani jinak v řízení najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti popř. věrohodnosti logický rozpor. Skutkové zjištění pak nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud jasně a zřetelně uvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. To platí i o důkazu listinou z 22. prosince 1996, jakož i o výpovědích žalobce a svědků, ohledně nichž opíral dovolatel své námitky o ustanovení §132 o. s. ř. V hodnocení těchto důkazů odvolacím soudem neshledal Nejvyšší soud z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor. S rozporností výpovědi a vyjádření žalobce, na kterou dovolatel poukazoval, se dovolací soud přesvědčivě ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy vypořádal. Rovněž v hodnocení výpovědi svědků nelze vytýkat odvolacímu soudu žádné pochybení, když vzal v úvahu, že nebyli přítomni při jednání účastníků o obsahu smlouvy.
Rovněž námitka dovolatele o tom, že odvolací soud přesunul nesprávně důkazní břemeno o obsahu smlouvy na žalovaného, není důvodná. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku výslovně uzavřel, že se žalobci podařilo unést důkazní břemeno ohledně existence smlouvy s jím tvrzeným obsahem, přičemž tvrzení žalovaného o obsahu smlouvy nebylo možno dovodit ani z výpovědi svědků.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod uvedený v §241odst. 3 písm. c) o. s. ř. nebyl uplatněn právem, a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto podle §243b odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř., dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu