ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.878.2001.1
sp. zn. 29 Odo 878/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) P. K., a B) J. K., proti žalované T. s.r.o., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 40/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. června 2001, čj. 9 Co 246/2000 – 75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 10. 1999, čj. 12 C 40/98 - 46, jímž soud určil, že kupní smlouva ze dne 4. 12. 1997 uzavřená mezi žalobci a žalovaným, podle níž se převádí vlastnické právo k rodinnému domu čp. 438 na stavební parcele č. 406 o výměře 90 m2 a pozemku č. 77/16 o výměře 669 m2, z toho díl 1 – orná půda o výměře 549 m2 a díl 2 – ostatní plocha o výměře 120 m2 v k.ú. D., zapsaných na LV č. 438, je neplatná. Vedle toho soud zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 1.750,- Kč na účet právního zástupce žalobců.
Soud prvního stupně na základě provedených důkazů, zejména zástavní smlouvou na rodinný domek v D. ze dne 18. 2. 1995 uzavřenou mezi žalobci na straně zástavních dlužníků a společností A., za kterou jednal Ing. Z. Š., smlouvou o koupi najaté věci ze dne 16. 3. 1995 č. 5502 uzavřené mezi žalobcem A) a společností A. na strojní technologii Hitachi v celkové hodnotě 6.525.267,60 Kč a kupní smlouvy ze dne 4. 12. 1997, jíž se převádělo vlastnické právo k rodinnému domu čp. 438 na stavební parcele č. 406 o výměře 90 m2 a pozemku č. 77/16 o výměře 669 m2, z toho díl 1 – orná půda o výměře 549 m2 a díl 2 – ostatní plocha o výměře 120 m2 v k.ú. D., zapsaných na LV č. 438, ze žalobců na společnost T., dospěl k závěru, že plná moc, kterou udělili společnosti A., za kterou jednal Ing. Z. Š., k prodeji jejich nemovitosti, a která byla součástí výše uvedené zástavní smlouvy, je platná a tím je účinné i jeho zastoupení při prodeji zástavy. Žádnou formální vadu kupní smlouvy soud nezjistil. Pokud jde o odkládací podmínku spočívající v prodlení s placením leasingových splátek po dobu delší 3 měsíců, stanovenou zástavní smlouvou k případnému prodeji zástavy, dospěl soud k závěru, že ta splněna nebyla, neboť zástavní dlužník resp. leasingový nájemce v prodlení s placením splátek v okamžiku realizace zástavy nebyl, což soud dovodil z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 1998, kterým soud schválil soudní smír, podle kterého účastníci P. K. a spol. A. prohlásili, že firma A. prodala dne 1. 7. 1997 P. K. strojní technologii za sjednanou kupní cenu 2.998.760, Kč.
Odvolací soud vyšel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že soud nepochybil, když považoval předmětnou kupní smlouvu za neplatnou. Ze zástavní smlouvy plyne, že po dobu trvání leasingové smlouvy byl zastaven ve prospěch zástavního věřitele, tedy společnosti A. s.r.o., k zajištění leasingových splátek dům č.p. 438 na parc. čísle 406 a pozemek č. 77/16 v k.ú. a obci D. Pro případ, že zástavce nebude po dobu delší než tři měsíce platit leasingové splátky, je zástavní věřitel oprávněný nemovitosti prodat a současně pro ten případ smlouva obsahovala i zmocnění zástavnímu věřiteli (společnosti A. s.r.o.) k uskutečnění prodeje nemovitostí za obvyklou cenu. Kupní smlouva ze dne 4. 12. 1997, týkající se výše uvedených nemovitostí, je koncipována tak, že jako prodávající jsou uvedeni žalobci zastoupeni na základě plné moci Ing. Z. Š., jednatelem spol. A. s.r.o. se sídlem v L. a jako kupující T., s.r.o., se sídlem v L., zast. prokuristou F. Z. Pokud jde o hodnocení formálních náležitostí kupní smlouvy, posoudil ji odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že zastupovat žalobce při prodeji nemovitosti mohla pouze společnost A. s.r.o, která měla zmocnění, dané jí v zástavní smlouvě k prodeji jejich nemovitostí. Pokud kupní smlouvu za žalobce uzavřel Ing. Š., nebyl k takovému úkonu oprávněn a nemohl nakládat s předmětem smlouvy a k takovému jednání ho neopravňovala ani skutečnost, že byl jednatelem právnické osoby, neboť jednatel sice za právnickou osobu jedná, ale činí tak vždy jejím jménem. Prohlášení Ing. Z. Š., že využívá plné moci udělené mu v zástavní smlouvě, je prohlášením, které neodpovídá tomu, co zástavní smlouva obsahuje, neboť ta zmocňuje k případnému prodeji nemovitostí za žalobce pouze právnickou osobu, a to A. s.r.o, byť zastoupenou jejím jednatelem Ing. Z. Š. Kupní smlouva uzavřená za žalobce Ing. Z. Š. je smlouvou uzavřenou na základě neplatného zmocnění a postrádá proto projev vůle žalobců, směřující k prodeji jejich nemovitostí a je tedy neplatná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná v otevřené lhůtě dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném rozsahu a domnívá se, že vychází z nesprávného právního posouzení věci podle ust. 241 odst. 3 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a je přípustné s ohledem na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. s tím, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje vedle otázek již uvedených před odvolacím soudem i v otázkách v dovolání nově podaných. Dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením otázky zastoupení Ing. Z. Š. při prodeji nemovitostí žalobců. Dokazováním bylo prokázáno, že kupní smlouvu za žalobce uzavřela společnost A. s.r.o., nikoli fyzická osoba Ing. Z. Š. Za nesporné považuje, že žalobci neuzavírali smlouvu sami, ale prostřednictvím zástupce. V záhlaví smlouvy je u žalobců uvedeno „zastupování na základě plné moci Ing. Z. Š., jednatelem kapitálové obchodní společnosti A. s.r.o. se sídlem v L. …“ u podpisu prodávajícího je otisk razítka obchodní společnosti A. s.r.o. a k tomuto razítku je připojen podpis Ing. Š. Odvolací soud pomíjí skutečnost, že vůli projevila společnost A. s.r.o. podpisem smlouvy, když podpis odpovídá zcela jednání za právnickou osobu, neboť k vytištěnému obchodnímu jménu společnosti připojil svůj podpis její jednatel a vůle proto není ani v rozporu s jazykovým projevem. Existenci razítka s názvem právnické osoby odvolací soud pominul a nijak se s ní nevypořádal. Všechny pochybnosti by byly odstraněny postupem podle ust. §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák“). Zástupce prodávajícího ani kupující přitom neměli pochybnosti mezi kým je smlouva uzavírána a kdo koho zastupuje. Dovolatelka považuje označení prodávajících za dostatečné, když i v záhlaví byl Ing. Š. označen jako jednatel kapitálové společnosti A. s.r.o. Další otázkou, ve které spatřuje dovolatelka zásadní právní význam je i to, zda lze písemně uzavřenou leasingovou smlouvu (smlouvu o koupi najaté věci) měnit ústně či nikoli a zda nezaplacené leasingové splátky mohou být započítány do sjednané kupní ceny. Soud prvního stupně, měl totiž za prokázané, že nebyly splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy sjednané v zástavní smlouvě, protože žalobci nebyli v prodlení s úhradou leasingových splátek, když sjednaná kupní cena (předmětu leasingu) v sobě zahrnovala původně sjednané leasingové splátky za dobu trvání leasingu. Podle dovolatelky placení leasingových splátek a placení kupní ceny jsou dva různé druhy plnění, vzájemně nezaměnitelné a z jiných právních titulů. Dovolatelka tvrdí, že do doby nabytí vlastnického práva žalobce A) k předmětu leasingu dne 1. 7. 1997, kterým došlo k zániku závazku splynutím, byli pronajímatel a nájemce vázáni uzavřenou smlouvou o koupi najaté věci a žalobce A) jako kupující byl do té doby povinen hradit sjednané leasingové splátky. Pokud následně zaplatil žalobce A) kupní cenu za předmět leasingu, jednalo se o jiný druh plnění, který nelze na úhradu leasingových splátek započítat. Proto společnost A. jako prodávající pronajímatel poprávu uzavřela kupní smlouvu na nemovitosti žalobců, když se v době jejího uzavření žalobce A) objektivně nacházel v prodlení s úhradou splátek za měsíce březen 1997 – červen 1997. Za další zásadně právně významnou považuje dovolatelka skutečnost, že lze ústně měnit písemně uzavřenou smlouvu, ve které je sjednáno, že jí lze měnit jen písemně. Názor soudu prvního stupně, že kupní cena obsahuje leasingové splátky totiž znamená, že došlo ústně ke změně smlouvy o koupi najaté věci, podle které měl prodávající kupujícímu prodat předmět leasingu za sjednanou kupní cenu s tím, že kupní cena v sobě zahrnuje i sjednané leasingové splátky za dobu leasingu a žalobce A) tak není povinen hradit vedle kupní ceny i leasingové splátky. To je v rozporu se skutečností, protože suma leasingových splátek, které měl žalobce A) podle smlouvy doplatit za dobu trvání leasingu, je rozdílná od sjednané kupní ceny. S odkazem na ust. §272 odst. 2 zákona č. 519/1991 Sb. obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) a na čl. 8 písm. b) všeobecných podmínek leasingu, které jsou nedílnou součástí smlouvy o koupi najaté věci, lze písemně uzavřenou smlouvu měnit pouze písemně. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud připustil podané dovolání, dovolání vyhověl a zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), ovšem nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je dále přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních §238 a §239 o. s. ř. V posuzovaném případě však přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím), ani ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (rozsudek ze dne 23. března 2000 je prvním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci). Podle §239 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné též, neboť odvolací soud přípustnost výrokem potvrzujícího rozsudku nevyslovil.
Zbývá tudíž posoudit přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř., kterého se výslovně žalovaný dovolává. Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání může být ve smyslu cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až zjištěním (závěrem), že tomu tak vskutku je.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné („nové“) řešení této právní otázky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Dovolatelka přisuzuje po právní stránce zásadní význam otázce, zda lze ústně změnit písemně uzavřenou leasingovou smlouvu, dále otázce, zda nezaplacené leasingové splátky mohou být započítány do sjednané kupní ceny a konečně otázce způsobu označení zástupce žalobců v kupní smlouvě a jeho zmocnění jednat za žalobce.
První dvě otázky nelze považovat za zásadně významné již proto, že na jejich řešení není právní závěr odvolacího soudu vyjádřený v napadeném rozhodnutí založen. Zbývající otázka zastoupení žalobců při uzavírání kupní smlouvy je otázkou posouzení konkrétních okolností daného případu a nesplňuje předpoklad zobecnění z hlediska rozhodovací praxe soudů.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobců však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu