ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.95.2002.1
sp. zn. 29 Odo 95/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věc žalobce P. e., a.s., zast. advokátem, proti žalovanému S., a.s., zast. JUDr. J. K., o zaplacení 6.512,20 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 167/97, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.12.2000, č.j. 2 Cmo 46/2000-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2000, č.j. 2 Cmo 46/2000-48 změnil k dovolání žalovaného výrok usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.11.1999, č.j. 22 Cm 167/97-38 v části, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 500,- Kč (soudní poplatek) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu soudního poplatku 250,- Kč; v části, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 3.225,- Kč na náhradu právního zastoupení zůstal výrok soudu prvního stupně nedotčen. Žalobci odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 325,- Kč.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že bylo rozhodnuto o vrácení 50 % soudního poplatku, a proto měl soud prvního stupně rozhodnout o náhradě pouze ve zbývající části soudního poplatku.
Dovoláním ze dne 31.1.2001 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu, a to jeho výrok uvedený pod bodem II., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 325,- Kč.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že o zaplacení celého soudního poplatku rozhodl soud prvního stupně patrně administrativním pochybením, neboť žalovaný neměl hradit celou výši soudního poplatku, ale pouze 50 %. Žalobce je poškozen tím, že soud prvního stupně rozhodl chybně, což vedlo k podání odvolání žalovaným a žalobce má uhradit náklady odvolacího řízení.
Žalobce dále uvedl, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 1, písm. a) o. s. ř., neboť „usnesením odvolacího soudu bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení“. Dovolatel proto navrhuje, aby výrok pod bodem II. usnesení odvolacího soud byl zrušen a soud rozhodl, že náklady odvolacího řízení nepřísluší žádnému z účastníků.
Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavu I, část dvanáctou přechodných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. dovolání proti uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinné do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovoláním byl napaden výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně; to však neplatí u usnesení vyjmenovaných v tomto ustanovení, např. jde-li i usnesení o nákladech řízení. Dovolání je dále přípustné v případech uvedených v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Napadl-li žalobce dovoláním usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je zřejmé, že nejde o žádný z případů uvedených v §238a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř., a to ani o případ dle ust. písm. a) uvedeného ustanovení, neboť odvolací soud neměnil usnesení soudu prvního stupně, ale sám rozhodoval o nákladech odvolacího řízení. Dovolání tedy není podle ust. §238a odst. 1 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud dále s ohledem na ust. §242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř., i když takovéto vady řízení nebyly v dovolání uplatněny.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se již dovolací soud zabývat věcnými námitkami dovolatele a z jejich hlediska přezkoumávat usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §238a odst. 1, §242 odst. 3 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu