ECLI:CZ:NS:2002:3.ND.342.2001.1
sp. zn. 3 Nd 342/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2002 v trestní věci obžalovaného M. B., vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 T 1/2001 a u Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího pod sp. zn. 4 To 493/2001, o návrhu obžalovaného na odnětí a přikázání věci, takto:
Podle §25 tr. ř. a cotnr. se návrh z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 10. 2001, č. j. 11 T 1/2001, byl obžalovaný M. B. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle §126 tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „v době od 16. 12. 1999 do zrušení konkursu v T. jako jednatel společnosti B., spol. s r. o., se sídlem v T., po prohlášení konkursu na majetek dlužníka B., spol. s r. o. usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 16. 12. 1999, číslo jednací 32 K 32/97-61, kterým byla správcem konkursní podstaty ustanovena J. Ch., s touto odmítal spolupracovat, nepředal jí žádné podklady k zjištění majetku konkursní podstaty, čímž odmítal plnit povinnosti uložené mu podle zákona o konkursu a vyrovnání, i když k tomu byl vyzván usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. 1. 2000, číslo jednací 32 K 32/97-84.“
Shora citovaný rozsudek napadl obžalovaný odvoláním v jehož rámci navrhl, aby předmětná trestní věc byla delegována „mimo Moravu“. Takto formulovaný návrh na delegaci věci opřel obžalovaný o přesvědčení, že pracovníci Okresního soudu v Třebíči se vůči jeho osobě dopustili řady nezákonných opatření, a že též ze strany dalších státních orgánů činných v obvodu Okresního soudu v Třebíči došlo k porušování jeho práv. Další důvod pro „přeložení tohoto případu mimo Moravu“ pak obžalovaný spatřoval v tom, že soudci v tomto regionu se navzájem znají, jsou mezi nimi osobní vazby, což podle obžalovaného svědčí o tom, že „proti sobě nepůjdou.“
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak Krajský soud v Brně, kde je věc v odvolacím řízení nyní vedena pod sp. zn. 4 To 493/2001, rozhodl o jejím předložení Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), neboť s ohledem na obsah návrhu obžalovaného dospěl k závěru, že k rozhodnutí o delegaci není příslušný Krajský soud v Brně ani Vrchní soud v Olomouci.
Podle §25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Ačkoliv obžalovaný ve svém návrhu na delegaci věci přesněji nespecifikuje, kterému soudu „mimo Moravu“ by měla být věc přikázána, je z obsahu jeho podání (§59 odst. 1 tr. ř.) zřejmé, že má jít o soud, který se nenachází v obvodu Vrchního soudu v Olomouci (tj. na Moravě). V takovém případě pak ve smyslu ustanovení §25 věta druhá tr. ř. může mít postavení nejblíže společně nadřízeného soudu jedině Nejvyšší soud (jako tzv. delegující soud).
Dále je zapotřebí uvést, že návrh na odnětí a přikázání věci byl učiněn ve stadiu odvolacího řízení, k jehož provedení je v posuzovaném případě příslušný Krajský soud v Brně. Jeho funkční příslušnost jako soudu II. stupně vyplývá z ustanovení §252 tr. ř.
Důležité důvody, na jejichž základě může být věc delegována jinému soudu téhož druhu a stupně, zákon v §25 tr. ř. blíže nedefinuje. Je však nepochybné, že takové důvody bude možno opřít jen o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř. představuje zákonem dovolený průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu) vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lze tedy konstatovat, že důležitými důvody podle §25 tr. ř. budou především takové důvody, ohledně nichž je možno učinit závěr, že v daném případě u nepříslušného soudu by bylo zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Tak by tomu bylo např. při vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování nebo z důvodů, že jiným soudem by věc mohla být projednána podstatně hospodárněji a rychleji apod.
V posuzovaném případě směřuje obžalovaný M. B. své námitky především vůči Okresnímu soudu v Třebíči. Usnesením tohoto soudu ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 11 T 1/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 3 To 399/2001, bylo však pravomocně rozhodnuto, že samosoudce Okresního soudu v Třebíči Mgr. R. K. není podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci. Za tohoto stavu již nebylo třeba rozhodovat o případné podjatosti dalších soudců Okresního soudu v Třebíči, když tzv. zákonný soudce vyloučen nebyl. Tento soudce pak pokračoval v řízení a dne 24. 10. 2001 ve věci rozhodl rozsudkem, který obžalovaný následně napadl odvoláním.
Jak již bylo uvedeno, ke konání odvolacího řízení je jako soud II. stupně příslušný Krajský soud v Brně. Důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejímu přikázání jinému krajskému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Olomouci (mimo Moravu) by pak podle námitek obžalovaného měla být skutečnost, že se soudci mezi sebou znají a jejich osobní (kolegiální) vztahy by tak mohly být na újmu jejich spravedlivého rozhodování (č. l. 56). Předmětná námitka byla ovšem uplatněna pouze v obecné rovině a není podložena žádnými konkrétními skutečnostmi, jež neuvádí ani obžalovaný a které nelze dovodit ani z obsahu předloženého spisu. Přitom jedině existence výše uvedených skutečností by mohla být relevantní pro závěr, že u jiného soudu by bylo lépe zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, a že by tedy nebylo možno trvat na dodržení principu zákonného soudce (soudu) podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody pro vyhovění návrhu obžalovaného M. B. na delegaci předmětné trestní věci. Návrh na tento postup byl proto jako nedůvodný zamítnut (§25 tr. ř. a contr.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. ledna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler