ECLI:CZ:NS:2002:3.ND.343.2001.1
sp. zn. 3 Nd 343/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2002 v trestní věci obžalovaného T. P. N., vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 60/2001, o návrhu místopředsedkyně tohoto soudu na odnětí a přikázání věci, takto:
Podle §25 tr. řádu a contr. se návrh z a m í t á.
Odůvodnění:
V trestní věci proti T. P. N. a dalším 12 spoluobviněným byla dne 27. února 2001 podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství pro Prahu-západ u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 1 Zt 102/2001,obžaloba pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zákona a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona, kterých se obžalovaní měli dopustit tak, že:
nejméně od blíže nezjištěné doby počátku roku 1998 až do 22. 4. 1999 se účastnili na pravidelné výdělečné činnosti spočívající v organizování převaděčství ilegálních migrantů z Asie a Balkánu přes Českou republiku do Rakouska a dále do Spolkové republiky Německo a Itálie tak, že obv. M. M. vytvořil a řídil skupinu a zejména na základě objednávek od obv. T. P. N. a obv. K. V. N. a za jimi poskytovanou vysokou úplatu přebírali běžence na česko-slovenské státní hranici mimo hraniční přechody od obdobné skupiny působící ve Slovenské republice, tyto osoby vozidly přepravovali obvinění M. Č. (D.), Z. S. a P. D. buď s ubytováním zajišťovaným obv. M. H., podílející se na řízení skupiny anebo přímo na česko-rakouskou státní hranici poblíž hraničního přechodu M., kam obdobně podle pokynů obv. M. M. dováželi běžence z P. obvinění R. S. a R. K., zde je nechali vystoupit a s prázdnými vozidly přijížděli do Rakouska, kde je opětovně poté, co tito byli převáděni mimo hraniční přechod obviněnými L. B., M. H., J. P. a J. Z., nakládali do motorových vozidel, kterými je rozváželi do rakouského vnitrozemí, popřípadě též do Spolkové republiky Německo a do Itálie, přičemž takto přepravili stovky migrantů.
Dne 18. 12. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen místopředsedkyní Okresního soudu Praha-západ návrh na delegaci věci podle §25 tr. řádu jinému soudu stejného stupně spadajícímu pod Krajský soud v Brně. V odůvodnění podaného návrhu je argumentováno především hospodárností procesu a jeho výrazným zrychlením, neboť nejen většina obviněných, ale celá řada svědků, jejichž osobní výslechy před soudem budou v případě nařízení hlavního líčení nutné, žije trvale na území republiky, které spadá pod příslušné soudy obvodu Krajského soudu v Brně.
Podle §25 tr. řádu může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Důležité důvody, na jejichž základě může být věc delegována jinému soudu téhož druhu a stupně, zákon v ustanovení §25 tr. řádu blíže nedefinuje. Je však nepochybné, že takové důvody bude možno opřít jen o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu představuje zákonem povolený průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu) vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lze tedy konstatovat, že důležitými důvody podle §25 tr. řádu budou především takové důvody, ohledně nichž je možno učinit závěr, že v daném případě u nepříslušného soudu by bylo zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Tak by tomu bylo např. při vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování nebo z důvodů, že jiným soudem by věc mohla být projednána podstatně hospodárněji a rychleji.
V projednávaném případě však Nejvyšší soud takové důležité důvody, které by se vymykaly běžné soudní praxi, neshledal. Pokud jde o tvrzenou hospodárnost trestního řízení, (tuto by však bylo možno relevantně dovodit pouze u svědků), ze spisového materiálu vyplývá, že ze 13-ti obžalobou navrhovaných svědků ke slyšení v hlavním líčení připadá v úvahu pouze 6 svědků, kteří již k věci vypovídali v průběhu přípravného řízení. Ostatní svědci využili v tomto stadiu řízení svého práva ve věci nevypovídat. Bude tedy na soudu, aby zvážil, zda je reálný předpoklad k tomu, že by tito svědci před soudem změnili svoje již publikované stanovisko a rozhodli se před soudem vypovídat. Za této důkazní situace nelze tedy argumentovat nutností výslechu všech navrhovaných svědků a případnými náklady, spojenými s jejich předvoláním k hlavnímu líčení.
Irelevantní pro případnou delegaci věci jinému než příslušnému soudu považuje Nejvyšší soud i argument podstatného urychlení vyřízení předmětné věci. V této souvislosti považuje za nutné poukázat na skutečnost, že od nápadu obžaloby dne 27. 2. 2001 příslušný soud jistě rozsáhlý spisový materiál podrobně nastudoval a nic mu nebrání v tom, aby bez dalších průtahů nařídil ve věci hlavní líčení. Pokud by ve věci došlo k její delegaci jinému než příslušnému soudu, tímto postupem by podle názoru Nejvyššího soudu došlo k dalším neodůvodněným průtahům.
Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody pro vyhovění předloženému návrhu na delegaci předmětné trestní věci. Návrh na tento postup byl proto jako nedůvodný zamítnut (§25 tr. řádu a contr.).
Příslušný soud, tedy Okresní soud Praha-západ, proto bez dalších průtahů ve věci nařídí hlavní líčení a ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. ledna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h