ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.108.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 108/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. B. H., nar. 19. 12. 1952, bytem Brno, Žižkova 52, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 3 To 100/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 23/97 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 43 T 23/97 byl obžalovaný Ing. B. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zákona pro skutek spočívající v tom, že v období od listopadu 1994 do ledna 1997 jako hlavní nájemce servisní čerpací stanice S. v P., na dálnici, okr. B. – v., neodváděl v souladu s nájemní smlouvou včas a v plné výši tržby získané z prodeje zboží ve vlastnictví firmy S. C. R., a. s. , a to ve výši nejméně 6.872.888,60 Kč, které si přisvojil ke škodě uvedené firmy. Za to byl odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením pro účely výkonu uloženého trestu do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona byl dále obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu koupi zboží za účelem jeho prodeje a v prodeji na dobu pěti let. Soud rovněž rozhodl o náhradě škody.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obžalovaný napadl odvoláním a rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal z jeho podnětu Vrchní soud v Olomouci. Ten ve věci rozhodl dne 23. 1. 2002 rozsudkem tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že uznal obžalovaného Ing. B. H. vinným, že v období od listopadu 1994 do ledna 1997 jako tzv. partner firmy S. C. R., a. s., na servisní stanici S. v P., na dálnici, okr. B. – v., neodváděl v souladu s čl. 13 odst. 1, odst. 2 Smlouvy o servisní stanici S. ze dne 2. 9. 1994 včas a v plné výši tržby, získané z prodeje zboží ve vlastnictví firmy, a to ve výši nejméně 6.872.888, 60 Kč, které si přisvojil ke škodě uvedené firmy, čímž spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl obžalovaný Ing. B. H. zařazen k výkonu uloženého trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu pěti let. I odvolací soud dále rozhodl o náhradě škody.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že rozsudek byl doručen obžalovanému Ing. B. H. dne 9. 2. 2002, jeho obhájci JUDr. J. J. dne 6. 2. 2002.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl prostřednictvím svého obhájce dne 8. 4. 2002, tedy v zákonné lhůtě, obžalovaný Ing. B. H. Tento mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutková zjištění. Namítá, že ze skutkového výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 To 100/2001, na jehož základě bylo jeho jednání právně posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, není podle jeho názoru zřejmé, jakou formou zavinění se měl tohoto trestného činu dopustit. V písemném odůvodnění dovolání zpochybňuje jednotlivé skutečnosti, zjištěné soudem prvního i druhého stupně, o které opřely svá rozhodnutí a v podstatě rozvádí námitky k jejich skutkovým zjištěním, které byly již uplatněny v předchozím odvolacím řízení. Navíc dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že z článku 13 odst. 2 smlouvy o servisní stranici S. ze dne 2. 9. 1994 nevyvodil správné závěry, když do částky 6.872.888, 60 Kč, které si měl ponechat ke škodě S.C.R., a. s., pojal i částku 309.947,89 Kč provize, kterou byl oprávněn na základě uvedeného smluvního ustanovení čerpat ihned z přijatých tržeb za pohonné hmoty.
V petitu dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci i předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Zaujala stanovisko, že použité dovolací námitky, subsumované pod uplatněný dovolací důvod, jsou co do svého obsahu v podstatě opakováním argumentace obviněného v postavení neúspěšného odvolatele a navíc v rozsahu namítaného pochybení ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu nepřípustně zasahují do konstrukce skutkových zjištění, neovlivnitelné dovoláním, jako mimořádným opravným prostředkem. Skutkové i právní závěry napadeného rozhodnutí považuje za správné a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. B. H. podle §265j tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Současně vyslovila souhlas, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud dříve, než se mohl zabývat vlastním obsahem podaného dovolání, musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody, uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedený zákonný důvod je dán tehdy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném zjištění a právním posouzení subjektivní stránky jeho jednání, přičemž z podaného dovolání je však zřejmé, že své závěry opírá především o namítané skutkové vady, vyplývající dle jeho názoru z vadného hodnocení důkazů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení. V posuzovaném případě soud na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu) ustálil skutkový děj a tímto skutkovým zjištěním pak bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku a jednání obviněného Ing. B. H. právně kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Proto ve věci rozhodl způsobem uvedeným ve výroku napadeného rozsudku a své rozhodnutí také řádně odůvodnil.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265 odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v projednávané věci podle námitek uvedených v dovolání primárně spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení. Lze tedy konstatovat, že uplatněné důvody dovolání neodpovídají důvodům předpokládaným v uvedeném zákonném ustanovení.
Protože Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265b odst. 1 tr. řádu o jeho odmítnutí. Učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. června 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych