Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.05.2002, sp. zn. 3 Tdo 161/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.161.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.161.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 161/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2002 o dovolání podaném obviněným J. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 8 To 497/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 79/2000, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl obviněný J. M. spolu s obviněným P. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, protože společně s již odsouzeným A. F. v přesně neurčené době počátkem října 1999 na základě objednávky nezjištěných cizích státních příslušníků na dodávku osobního automobilu a jeho vývoz mimo území ČR obž. B. po společné dohodě s obv. J. M. kontaktoval ods. A. F. s tím, aby předmětný vývoz a předání osobního motorového vozidla do B. za úplatu realizoval, přičemž obž. B. zjistil podmínky pro zapůjčení vozidla, obv. M. zajistil finanční stránku předmětné transakce, tedy 60.000,- Kč jako zálohu pro zapůjčení vozidla a 1.000 USD pro vypůjčitele vozidla za provedenou transakci, po splnění zápůjčních podmínek ods. F. dne 8. 10. 1999 v P. 10, Č. 116, v půjčovně firmy Ch. R. C., s r. o., kam jej svým osobním automobilem přivezl, obž. B. převzal osobní motorové vozidlo zn. Ford Scorpio SPZ AHJ 88 56 s tím, že jej vrátí do 26. 10. 1999, což neučinil, neboť dne 9. 10. 1999 předmětné vozidlo z ČR vyvezl a následně předal nezjištěnému objednateli v M., B., přičemž dne 29. 10. 1999 ohlásil na Policii v H. K. odcizení vozidla a svým jednáním způsobil firmě Ch. R. C., s r. o. P. 1, T. 1, škodu ve výši 386.200,- Kč. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej v zákonné lhůtě napadli řádnými opravnými prostředky jak obžalovaní B. a M., tak i příslušný státní zástupce a poškozený. Podanými řádnými opravnými prostředky se zabýval Městský soud v Praze jako soud odvolací a ve veřejném zasedání dne 8. 11. 2001 rozsudkem sp. zn. 8 To 497/2001 rozhodl tak, že doplnil napadený rozsudek o výrok o náhradě škody a odvolání obžalovaných podle §256 tr. řádu zamítl. Dne 11. 3. 2002 podal odsouzený J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 8 To 497/2001, jímž byl jeho řádný opravný prostředek zamítnut. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné, aniž by se dále zabýval jeho obsahem. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odstavci 2 tohoto zákonného ustanovení je pak uvedeno, proti jakým rozhodnutím soudu rozhodujícího ve druhém stupni se dovolání připouští. Protože však toto ustanovení z časového hlediska působí do budoucna a nikoliv zpětně, může takto označovat pouze ta rozhodnutí, která jsou učiněna a budou právně závazná až v době jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2002. Výklad pojmu „zákon to připouští“ je nutno pojímat v souvislosti s okamžikem nabytí rozhodnutí právní moci, a to s ohledem na zásadu provádění a posuzování právního úkonu podle v té době účinného procesního předpisu. Z toho vyplývá, že dovoláním lze tedy napadnout pouze ta rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002. Pro tento závěr svědčí i okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání, jako nový opravný prostředek, proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností. Tento výklad zachovává též právní jistotu stran trestního řízení, kdy pokud měl např. obviněný u meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, jež nabylo právní moci přede dnem 1. 1. 2002 jistotu, že konečnost rozhodnutí může být zvrácena pouze v ten okamžik účinnými procesními postupy, neměla by být tato jistota podle názoru Nejvyššího soudu dodatečně narušena v souvislosti s účinností nového procesního předpisu. Z těchto skutečností pak vyplývá, že pokud napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2001, nelze jej napadnout dovoláním, resp. proti tomuto rozhodnutí podané dovolání musí být podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud proto dovolání odsouzeného J. M. odmítl jako nepřípustné, aniž by z jeho podnětu přezkoumával napadený rozsudek a předcházející mu řízení ve smyslu ustanovení §265i odst. 3,4 tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. května 2002 Předseda senátu Mgr. Josef Hendrych

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/21/2002
Spisová značka:3 Tdo 161/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.161.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18