ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.174.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 174/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2002 o dovolání podaném obviněným Mgr. R. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 7 To 22/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 33/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Pod bodem 2) výroku rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29.10. 2001, č. j. 1 T 33/2001-205 byl obviněný Mgr. R. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jenž po skutkové stránce spočíval v tom, že společně s obviněným M. C. „dne 23. 9. 2000 kolem 17.30 hod. ve V. L., na zahradě domu č. 506 poté, co Z. E. natáčel kamerou R. C., kopl M. C. Z. E. do rozkroku, uchopil ho rukou kolem krku a tlačil k zemi, a když spadl, klekl si na něho a R. C. mu kroutil rukou, ve které držel videokameru a z ní mu odcizil kazetu v hodnotě 300,- Kč, přičemž oba měli od počátku úmysl zmocnit se této kazety a kameru na místě zanechali.“
Podle §234 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému Mgr. R. C. uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v téže délce. Výroky podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo v rozsudku rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného Z. E. na náhradu škody.
O odvolání obviněného Mgr. R. C., jímž napadl předmětný rozsudek, rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Ostravě, který toto odvolání usnesením ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 7 To 22/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu I. stupně tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným dnem 4. 2. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr .ř.).
Obviněný Mgr. R. C. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 5. 2002.
Podle námitek dovolatele, podrobně rozvedených v odůvodnění dovolání, vycházely soudy obou stupňů z neúplného a vadně vyhodnoceného dokazování, což podle jeho přesvědčení vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním a následně k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podal vzhledem k výše uvedeným skutečnostem důvodně. Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě za tohoto stavu rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), nebyly pro takové rozhodnutí odvolacího soudu splněny podmínky stanovené zákonem. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a současně také zrušil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 1 T 33/2001, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovolání obviněného Mgr. R. C. se dne 10. 5. 2002 vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že skutková zjištění nalézacího soudu lze považovat za správná a odpovídající hlediskům ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle jeho názoru zákonu odpovídá rovněž použitá právní kvalifikace skutku, což znamená, že podané dovolání je ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedůvodné. Pokud jde o namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., pak tento důvod zjevně není dán, neboť dovolání obviněného bylo soudem II. stupně řádně projednáno a bylo o něm rozhodnuto. V případě, že by bylo dovolání podáno jen z tohoto důvodu, bylo by zapotřebí je odmítnout. S ohledem na to, že dovolání bylo podáno rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., však nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v procesním postupu soudu, když namítá, že v posuzované věci nebylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a na základě chybného hodnocení dosavadních důkazů byl pak nesprávně zjištěn i skutkový stav věci. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon totiž v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k/ tr .ř.) je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Mgr. R. C. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Námitky uplatněné v dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (nyní podle §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.) je dovolatelem opírán o vady odvolacího řízení týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst.1 tr. ř.
Podle §265i odst.1 písm.b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného Mgr. R. C. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler