ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.187.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 187/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2002 o dovolání podaném obviněným M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 14 To 2/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 2/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 2 T 2/2001 byl obžalovaný M. V. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, protože dne 27. 8. 2000 v dopoledních hodinách podal k jídlu stopařce Z. B., které zastavil při jízdě z P. po dálnici X ve směru na B. se svým osobním automobilem tov. zn. Citroen XM, domácí závin obsahující rozdrcený lék Rohypnol, v důsledku čehož Z. B. počala ztrácet vědomí a nebyla schopna jakékoli obrany a obžalovaný následně zastavil s osobním automobilem v H., okr. P., v místě zvaném „V C.“, kde využil bezbrannosti jmenované, zcela ji vysvlékl, líbal a osahával po celém těle. Za to byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zákona za použití §32 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Současně mu bylo uloženo ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odvolání obžalovaný a v jeho neprospěch tak učinil i státní zástupce. Podané řádné opravné prostředky projednal Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dne 13. 2. 2002 ve veřejném zasedání a rozsudkem sp. zn. 14 To 2/2002 rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 2 tr. řádu z důvodu §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a sám podle §259 odst. 3 tr. řádu nově při nezměněném výroku o vině uložil obžalovanému podle §235 odst. 1 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Výrok o uložení ochranného léčení zůstal nedotčen, přičemž odvolání obžalovaného M. V. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře napadl ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu dovoláním M. V. Tento mimořádný opravný prostředek je opírán o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j), k) tr. řádu. Dovolatel především namítá, že soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním a právním závěrům. Neuvěřil jeho obhajobě, náležitě se s ní nevypořádal a je toho názoru, že pro prokázání jeho viny chybí přímý a objektivní důkaz. Zpochybňuje jak výpověď poškozené, tak i závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie. Domnívá se, že jeho odvolání bylo nesprávně zamítnuto. Protože se cítí nevinen, navrhl v petitu dovolání, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků, jakož i řízení, které jim předcházelo a aby napadený rozsudek z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j), k) zrušil v celém rozsahu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil obviněnému výkon trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům, právní kvalifikace podle §235 odst. 1 tr. zákona je přiléhavá tomuto zákonnému ustanovení a v souladu se zákonem je dle jeho názoru i uložený trest odnětí svobody a výrok o ochranném léčení. Namítané dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm.g), k) nedopadají na skutková zjištění. Pokud jde o důvod podle písm. j) uvedeného zákonného ustanovení ve vztahu k námitkám dovolatele do výroku o ochranném ústavním léčení psychiatricko – sexuologickém má za to, že jeho námitky jsou zjevně neopodstatněné, neboť tento výrok je dostatečně opřen o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl s tím, aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné, neboť soud rozhodl v II. stupni ve věci samé rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel se dále zabývat otázkou, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem (265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Jak vyplývá z odůvodnění dovolání, existenci těchto vad spatřuje dovolatel v nesprávném a neúplném hodnocení důkazů a z toho vyplývajícího vadně zjištěného skutkového stavu věci. Důsledkem nesprávných skutkových zjištění mělo být podle dovolatele podmíněno navazující vadné právní posouzení skutku, kvalifikovaného jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, jehož se dle jeho tvrzení nedopustil.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkových zjištění nalézacího soudu (popř. doplněného v řízení před soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. V projednávaném případě oba soudy vycházely ze skutkového zjištění popsaného ve výrokové části rozsudku a rozvedeného v odůvodnění, jež zahrnuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zažalovaného trestného činu.
Námitky uplatněné v podaném dovolání na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se však týkají údajných vad ve skutkových zjištěních, jako důvodů, které měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení skutku. Takové důvody však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. řádu) neuvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle názoru dovolatele rozhodl vadně i soud druhého stupně, jestliže v dané věci nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku (§256 tr. řádu). Proto byl v dovolání uplatněn i důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. V posuzovaném případě však soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. řádu rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Konečně k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je nutno uvést, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se v dostatečné míře zabývaly podmínkami pro uložení ochranného ústavního léčení psychiatricko – sexuologického ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 písm. a) tr. zákona. Své závěry v tomto směru opřely o příslušný znalecký posudek, který jednoznačně charakterizuje jednání i osobu obviněného a také je dostatečně přesvědčivě odůvodnily.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno jednak z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu a jednak je dovolání v případě námitek do výroku o uložení ústavního ochranného léčení zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je primárně spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je opírán o vady odvolacího řízení, (týkající se přezkumné činnosti soudu II. stupně). Takové důvody však zákon v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, tento důvod byl shledán jako zjevně neopodstatněný.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu pak stejně rozhodne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud v projednávané věci shledal obě uvedené podmínky pro odmítnutí podaného dovolání, postupoval v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Vzhledem k těmto závěrům se Nejvyšší soud dále nezabýval návrhem obviněného M. V., aby před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. řádu mu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody, neboť jej považoval za nedůvodný.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. července 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h