ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.216.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 216/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. června 2002 o dovolání podaném obviněnou M. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 12 To 316/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 17/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 6 T 17/2001, byla obviněná M. P. uznána vinnou trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle §249a odst. 2 tr. zák. a odsouzena dle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné tento trest podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné v rámci podmíněného odsouzení současně stanovena povinnost ve smyslu ustanovení §26 odst. 4 tr. zák.
O odvolání podaném obviněnou proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Praze, jenž usnesením ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 12 To 316/2001, odvolání obviněné M. P. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu I. stupně tak nabyl právní moci dnem 22. 8. 2001 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.). Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněné doručeno 5. 12. 2001 a její obhájkyni 3. 12. 2001.
Shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze následně napadla obviněná dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu podle názoru dovolatelky spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle důvodů podrobně rozvedených v dovolání je obviněná přesvědčena, že svým jednáním nemohla naplnit znaky skutkové podstaty předmětného (ani jiného) trestného činu, a to ani po objektivní, tak zejména po subjektivní stránce (zavinění).
V petitu svého dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky „z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.“
K věci se vyjádřil nejvyšší státní zástupce a navrhl, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto jako nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ve výše uvedené souvislosti je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr . ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Citovaný zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností, a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněné M. P. však pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Krajského soudu v Praze) dne 22. 8. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněné M. P. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler