ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.373.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 373/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2002 dovolání podané obviněným J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 To 12/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 82/2001, a rozhodl takto:
Podle §256i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 51 T 82/2001 byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., protože dne 1. 4. 2001 kolem 21.25 hodin na chodníku poblíž domu čp. 395 v T. ulici v O., na okrese T. po předchozí rozepři vyvolané ukončením soužití s Š. K., výstřelem z bezprostřední blízkosti z pistole zn. ČZ model 27, ráže 7,65 mm s odstraněným výrobním číslem způsobil jmenované poškozené průstřel krku s následnou zlomeninou prvního krčního obratle vlevo a přehmožděním horní krční míchy, což přivodilo téhož dne ve 21.50 hodin její smrt. Dále přesně nezjištěného dne v měsíci květnu 2000, koupil na burze v Ř., okres L. od neznámé osoby pistoli zn. ČZ model 27, ráže 7,65 mm s několika náboji, kterou až do jejího vydání policii dne 2. 4. 2001 přechovával ve svém bydlišti v L., L. čp. 160, okr. M., aniž by k tomu měl oprávnění podle příslušných předpisů. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10-ti roků a 6-ti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. uloženo zabrání věci - pistole s jedním zásobníkem a 3 ks pistolových nábojů. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se zabýval Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 7 To 12/02 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání uvedený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které směřuje proti oběma citovaným rozhodnutím, přičemž je opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V písemném vyhotovení dovolání vytýká oběma soudům, že se nedostatečně vypořádaly s provedenými důkazy. Poukazuje na to, že v inkriminovaný okamžik byl vyčerpaný vleklou krizovou situací ve vztahu s poškozenou, byl rozrušen a tento jeho stav ovlivnil i náhlé rozhodnutí pomocí hrozby zbraní přimět poškozenou k rozmluvě. Znovu opakuje, že k výstřelu došlo náhodou a ve vzdálenosti asi 30 m od místa, kde vozidlo zaparkoval. Z provedených důkazů pak podle jeho názoru nevyplynulo, že by chtěl poškozenou úmyslně usmrtit. Má tedy za to, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. na místo správné kvalifikace podle §224 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky postupem podle §265k odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil dovoláním dotčené výroky rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, tedy výrok o vině i trestu a přikázal tomuto soudu, aby věc v tomto rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolatelem uváděný důvod dovolání /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Tvrzení obviněného je navíc opakováním již jednou užité argumentace, se kterou se dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky o podaném dovolání věcně nerozhodoval a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítnul v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodováno ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo částečně vyhověno opravnému prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. (zrušen výrok o náhradě škody), jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyžaduje, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska aplikace procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně hmotně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného J. B. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení, jestliže byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a nikoliv trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem, které jsou výše rozvedeny, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítaný dovolací důvod je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (poškozenou neusmrtil úmyslně), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. , přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Protože Nejvyšší soud v projednávané věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych