ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.387.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 387/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 dovolání podaná obviněnými M. K., a J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 5 To 45/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 23/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 46 T 23/2001 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci. Obviněný J. M. byl týmž rozsudkem uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků.
K odvolání státního zástupce rozhodoval ve věci Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 5 To 45/2002 odvolací soud částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech odnětí svobody ohledně obou obviněných a při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému M. K. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a obviněnému J. M. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jejichž výkon byli oba obvinění zařazeni do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Důvody uplatněné v dovolání spatřovali v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel M. K. popsal své námitky proti znaleckému posudku, kterým byla zjištěna výše způsobené škody, přestože nalézací i odvolací soud vzaly jako základ při výpočtu výše škody spodní hranici ceny zjištěné znalcem. Nesprávně určená výše škody měla podle jeho názoru za následek právní kvalifikaci trestného činu podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky výroky o vině i trestu zrušil a celou věc přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Dovolatel J. M. v odůvodnění svého dovolání uvedl, že „ač je §34 tr. zákona svojí povahou ustanovením demonstrativním, nelze skutečnost, že se části projednávané trestné činnosti dopouštěl ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání pro majetkovou trestnou činnost, považovat za okolnost přitěžující, ke které by bylo možno přihlédnout při výměře trestu.“ Dále uvedl, že „soud nesprávně zohlednil v rovině trestu následek trestné činnosti – způsobenou škodu, když tato již byla jedenkrát zohledněna v rovině viny v rámci užité právní kvalifikace.“ V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v napadené části a sám rozhodl tak, že dovolateli uloží přiměřený úhrnný trest, a to jako podmíněný s přiměřenou zkušební dobou, případně s vysloveným dohledem.
Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto mimořádnému opravnému prostředku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněnými jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.
Oba dovolatelé opřeli svá dovolání o §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Dovolatel M. K. vznesl v odůvodnění svého dovolání námitky proti znaleckému posudku. Je třeba zdůraznit, že účelem znaleckého zkoumání je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí. Soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz a není jím bezpodmínečně vázán. Je povinen prověřit znalecký posudek zejména z toho hlediska, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, které mají význam pro podání znaleckého posudku či zda se skutková východiska znaleckého posudku opírají o skutečnosti v trestním řízení náležitě zjištěné a zda řešení znalce logicky vyplývá z těchto skutkových předpokladů. Znalci přibranému v rámci trestního řízení nepřísluší hodnotit důkazy ani řešit právní otázky. Namítá-li tedy dovolatel nesprávnost závěrů znaleckého posudku, z něhož nalézací soud vycházel, nelze jeho námitky považovat za námitky nesprávnosti právního posouzení skutku, nýbrž se jedná o námitky směřující ke zjištěnému skutkovému stavu.
Dovolatel J. M. vytkl Vrchnímu soudu v Olomouci nesprávnou aplikaci těch hmotně právních ustanovení trestního zákona, které upravují hlediska, jimiž se soud zabývá při ukládání trestu. Jedná se však o taková ustanovení hmotného práva, jejichž aplikaci soud vysvětluje v odůvodnění rozsudku a která mají svůj podklad ve skutkových zjištěních. Jedná se o obecné okolnosti, které by soud měl vzít v úvahu při ukládání trestu (jeho druhu a výměře), ale konkrétní podobu nabývají až vyjádřením odpovídajících skutkových okolností. Námitky proti nesprávnému použití těchto hledisek v konkrétní věci tak proto nemohou být považovány za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1písm. g) tr. ř. Okruh dovolacích důvodů směřujících proti výroku o trestu je navíc vymezen pod písm. h) citovaného ustanovení tr. řádu a v posuzovaném případě jej nelze aplikovat, neboť obviněnému J. M. byl uložen zákonu odpovídající druh trestu a v rozpětí zákonné trestní sazby. Pro úplnost je možné příkladmo uvést eventuelní možnosti aplikace §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. při dovolání proti výroku o trestu, kdyby bylo např. vadně použito ustanovení o ukládání souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.), společného trestu (§37a tr. zák.).
Z obsahu podaných dovolání tedy vyplývá, že obvinění v něm „de facto“ uplatnili námitky směřující proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněných bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu dovolatelé totiž nejen musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení. Námitky uplatněné v obou dovoláních směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní
posouzení. Takový důvod však zákon v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová