ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.586.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 586/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2002 o dovolání podaném obviněným V. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 5 To 191/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 293/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 4 T 293/99, byl obviněný V. V., uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
O odvolání, které obviněný V. V. proti tomuto rozsudku podal, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 5 To 191/2001, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci nově rozhodl tak, že obviněného V. V. uznal vinným skutkem spočívajícím v tom, že „ačkoliv jako jednatel firmy E. m., s. r. o., se sídlem H. 144, B. n. P., okres D., převzal dne 31. 1. 1994 na základě plné moci z 30. 8. 1992 náhradu za živý a mrtvý inventář dle normativu pro příděl č. 24 v k ú. D., okres D., o výměře 14,1844 h pro zabezpečení zemědělské výroby za oprávněnou osobu M. H., od povinného S. s. Č. K., okres D., inventář v hodnotě 420.879,- Kč, a tento na základě předběžné smlouvy s oprávněnou M. H. vložil do firmy E. m., s. r. o., H., v H. poté, co M. H. odstoupila od smlouvy a 3. 10. 1994 požádala o vydání převzatého inventáře, a ač sám písemně 21. 11. 1994 odstoupení od smlouvy a dohody o vydání věcí písemně potvrdil, po tomto datu převzatý inventář ani náhradu za něj M. H. nevydal, nakládal s ním jako s vlastním a 13. 9. 1996 ho převedl na další osobu, čímž M. H. způsobil škodu ve výši 420.879,- Kč“. Předmětný skutek odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněnému V. V. pak podle §248 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku (§58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák.).
Shora citovaný rozsudek Krajského soud v Ústí nad Labem napadl obviněný V. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí spočívá v nesprávném posouzení skutku, respektive v nesprávném hmotně právním posouzení.“ V odůvodnění dovolání především namítl, že nebyly náležitě zjištěny a ověřeny všechny podstatné okolnosti rozhodné pro objektivní posouzení věci. V uvedené souvislosti poukázal především na to, že v předmětném řízení nebyly provedeny všechny potřebné listinné důkazy, soudy se dostatečně nevypořádaly s rozpory v některých svědeckých výpovědích a nevzaly v úvahu ani tu skutečnost, že dovolatel řešil podobných restitučních případů velké množství a vždy se s restituenty bezproblémově dohodl. Pokud se v posuzovaném případě dovolatel nebyl schopen s M. H. vyrovnat, byla tato okolnost podle něj závislá především na tehdejší situaci v zemědělství a zejména na tom, že majetek byl rozložen do podílů, tzn. do části strojů, vozovek, zvířat, steliva atd.
Z výše uvedených důvodů obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění řízení a k novému rozhodnutí.
K dovolání obviněného V. V. podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vyjádřila v něm názor, že dovolatelem uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není v souladu s namítanými vadami, když v dovolání je napadána neúplnost provedeného dokazování a s tím související namítané nesprávné skutkové závěry obou soudů. Přitom zdůraznila, že dovolatel neuvádí žádné konkrétní skutečnosti týkající se nesprávnosti právního posouzení zjištěného skutku, event. jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Za konstatovaného stavu státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný V. V. je podle §265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného V. V. však dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na to, že vzhledem k neúplně provedenému dokazování a nevyhodnocení významných skutkových okolností nebyl v potřebném rozsahu zjištěn skutkový stav věci. To znamená, že nesprávná kvalifikace skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. měla mít podklad v nedostatečném objasnění věci a tedy ve vadném procesním postupu (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst.1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler