ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.623.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 623/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2002 dovolání podané obviněnou P. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 33/2002 ze dne 9. 4. 2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 133/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 3 T 133/2001 byla obviněná P. T. uznána vinnou z pomoci k trestným činům padělání a pozměňování veřejné listiny a podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §176 odst. 1 tr. zákona a §250 odst. 1 písm. b) tr. zákona a byla za to odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §40 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona jí byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou D. K., nahradit škodu poškozené E. B., a. s., se sídlem P. 1, O. t. č. 8 škodu ve výši 292.291,50 Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněné D. K. a P. T. na základě předchozí dohody za účelem získání majetkového prospěchu předala obviněná P. T. obviněné D. K. svůj občanský průkaz a rodný list, načež obviněná D. K. tyto doklady předala P. Ch. společně se svou fotografií a P. Ch. vlepil fotografii obviněné K. do občanského průkazu obviněné T. a takto obviněná D. K. předložila do 13. 4. 2000 padělaný doklad totožnosti spolu s originálem rodného listu P. T. v pobočce E. B., a. s. v B. na ulici J. č. 1/3, kde uzavřela smlouvu o zřízení účtu, na nějž vložila základní vklad ve výši 1.000,- Kč a současně si vyžádala vydání platební karty typu EC/MC STANDARD, následně pomocí této platební karty vybrala základní plat 1.000,- Kč v bankomatu a v období od 26. 4. 2000 do 23. 5. 2000 prováděla na různých místech v R. platby za zboží prostřednictvím této karty až do výše 292.291,50 Kč ke škodě E. B., a. s. P., O. t. č. 8, přičemž ještě předtím dne 31. 3. 2000 oznámila obviněná P. T. na OOP Brno – střed ztrátu občanského průkazu a rodného listu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněná P. T. podala odvolání, kterým se dne 9. 4. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 33/2002 citovaný rozsudek Městského soudu v Brně ohledně obviněné P. T. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že obviněnou P. T. uznal vinnou pomocí k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §176 odst. 1 tr. zákona a pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterých se dopustila jednáním popsaným již ve výroku soudu prvního stupně. Za to byl obviněné P. T. nově uložen podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále bylo shodně s původním rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody.
Prostřednictvím své obhájkyně podala obviněná ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Důvody dovolání spatřuje obviněná v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že soud sice správně a úplně zjistil skutkový stav věci a provedl všechny potřebné důkazy k řádnému objasnění skutkového stavu, nicméně že tato zjištění nekorespondují s právními závěry soudu o její vině tak, jak bylo rozsudkem rozhodnuto. V zdůvodnění svého dovolání mimo jiné poukazuje na svůj věk a nedostatek zkušeností, na svoji bezúhonnost, na to, že od počátku trestního řízení spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a že se popsaného jednání dopustila v tísni. Má tedy za to, že se provinila hrubou nedbalostí, ale ne jednáním v úmyslu nepřímém.
Dále vyslovuje názor, že se odvolací soud vůbec nezabýval jejími námitkami ohledně náhrady škody a že měl v adhezním řízení postupovat podle ustanovení občanského zákoníku, což neučinil. Má za to, že rozhodnutí soudu o solidárním způsobu náhrady škody je nepřiměřené.
V petitu svého dovolání obviněná navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu druhého stupně zrušil ve výroku o vině i trestu a taktéž ohledně výroku o náhradě škody a ve věci sám jednal a rozhodl podle ustanovení §265m odst. 1 tr. řádu, event. ve výroku o náhradě škody podle ustanovení §265m odst. 2 tr. řádu.
Ke dni projednání dovolání nevyužila nejvyšší státní zástupkyně práva se k dovolání písemně vyjádřit (§265h odst. 2 tr. řádu).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. řádu zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. řádu. Jak vyplývá ze zákonné dikce tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání jakkoliv rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve musel zabývat otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněná uvedla, že soud správně a úplně zjistil skutkový stav věci a provedl všechny potřebné důkazy k řádnému objasnění skutkového stavu, ve zdůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti zjištění soudu ohledně formy zavinění a ohledně odpovědnosti k náhradě škody. Fakticky tedy vznáší námitky proti postupu soudu v otázkách, které jsou součástí skutkového zjištění. Jedná se tedy o údajné skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci a nemohou tedy být důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení.
Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu ve vztahu k formě zavinění a odpovědnosti za škodu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení. Skutková zjištění soudů obou stupňů pak zcela odpovídají přijaté právní kvalifikaci tak, jak je prezentována ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu i v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněné P. T. bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením §265b odst. 1 tr. řádu formálně odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale také obsah konkrétních dovolacích důvodů musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h