ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.624.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 624/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2002 o dovolání podaném obviněným npor. K. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 8 To 201/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 34/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 3. 2002, č. j. 1 T 34/2001-188, byl obviněný K. Ch. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem úplatkářství podle §160 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák., které spáchal skutkem popsaným ve výrokové části rozsudku. Podle §160 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen i trest zákazu činnosti spočívající „v činnosti policisty Policie ČR“ ve výměře dvou let. Dalším výrokem rozsudku bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku soudu rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 8 To 201/2002, tak , že toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 13. 5. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Předmětné usnesení napadl obviněný K. Ch. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku, jímž odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle námitek uplatněných v odůvodnění dovolání, Krajský soud v Plzni „porušil hmotně právní posouzení skutku“, když se řádně nevypořádal s obhajobou, kterou dovolatel uplatnil již v rámci svých řádných opravných prostředků. V této souvislosti poukázal na výsledky dosavadního dokazování, které podle jeho názoru obsahují řadu rozporů a nepostačují jako spolehlivý podklad pro závěr o jeho vině. Zdůraznil zejména, že oběma soudy nebyla dostatečně vzata v úvahu důležitá skutečnost, že svědci, kteří vypovídali proti jeho osobě, se navzájem znají a jsou v osobním i pracovním kontaktu, a dále to, že poškozený nebyl schopen ani řádně uvést a popsat místo, kde mělo dojít k údajnému předání úplatku. Vzniklé pochybnosti pak měly být podle zásady in dubio pro reo hodnoceny ve prospěch obviněného, což se v posuzovaném případě ovšem nestalo.
Z výše uvedených důvodů proto obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a „přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný K. Ch. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného K. Ch. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na to, že vzhledem k vadnému procesnímu postupu soudů prvního i druhého stupně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení, jestliže byl obviněný uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem úplatkářství podle §160 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler