ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.650.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 650/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2002 dovolání obviněného R. U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 6 To 162/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 72/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 1 T 72/2001 byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvého stupně, že obviněný dne 12. 11. 2000 kolem 03.30 hod. v R., na volném prostranství před restaurací, při vzájemném konfliktu udeřil opakovaně pěstí do obličeje R. B. a způsobil mu tak zranění ve formě zhmoždění nosu se zlomeninou nosních kůstek, zhmoždění obličeje v krajině levé oční jámy, otřes mozku lehkého stupně, lehké zhmoždění krčního úseku páteře a tato zranění si vyžádala léčení po dobu pěti týdnů.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný R. U. odvolání, kterým se dne 19. 4. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 162/2002 zrušil výrok o trestu napadeného rozsudku a nově rozhodl sám tak, že podle §24 odst. 1 tr. zákona se upouští od potrestání obviněného. V ostatních výrocích zůstal odvoláním napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně, a to proti výroku o vině a o náhradě škody i proti výroku, jímž odvolací soud zrušil výrok soudu prvého stupně o trestu a rozhodl o upuštění od potrestání. Jako důvod svého dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti tomu, že soud prvého stupně ani odvolací soud nezhodnotil jeho jednání jako nutnou obranu a vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který podle jeho názoru odporuje §13 tr. zákona. Upozorňuje na rozdíl mezi odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, který hovoří o „zjevně nepřiměřené obraně“, zatímco dikce zákona používá pojmu obrany „zcela zjevně nepřiměřené“ způsobu útoku. Dochází k závěru, že oba soudy nezhodnotily všechny okolnosti případu a nesprávně posoudily skutková zjištění ve vztahu ke stavu nutné obrany. Podle názoru obviněného nedošlo k překročení mezí nutné obrany v tom směru, že by jeho obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Je tedy toho názoru, že jeho čin postrádá znak protiprávnosti a výrok obou soudů o jeho vině je tedy nesprávný.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a také rozsudek soudu prvého stupně ve všech výrocích a sám ve věci rozhodl o zproštění obžaloby dle ust. §226 písm. b) tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která upozorňuje, že dovolatel především opakuje své argumenty uplatněné již v rámci odvolání a domáhá se výlučně odlišného hodnocení důkazů. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolání je podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v §265b tr. řádu. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovoláním je napadáno pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a bylo upuštěno od potrestání. Dále shledal, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. řádu, zabýval se dále Nejvyšší soud otázkou, zda je v dovolání uplatněn některý ze zákonných dovolacích důvodů, aby bylo možné provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem trestního práva hmotného, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Z toho tedy vyplývá, že v řízení o dovolání nelze ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Z obsahu dovolání obviněného R. U. je zřejmé, že tento důvod je uplatněn ryze formálně a že celé dovolání nesměřuje k právnímu posouzení skutku, nýbrž výlučně ke skutkovému zjištění, jehož součástí je i hodnocení důkazů ve vztahu ke skutkovým okolnostem nutné obrany, vymezené v ustanovení §13 tr. zákona. Vytýká-li tedy obviněný soudu prvého stupně i odvolacímu soudu, že nesprávně posoudily všechny okolnosti případu ve vztahu k nutné obraně, je nutno tyto námitky považovat za námitky zasahující do skutkového stavu, jejichž posuzování je věcí jiných opravných prostředků, nikoli za námitky vůči právnímu posouzení, které by bylo možno posuzovat v rámci řízení o dovolání. Podle názoru Nejvyššího soudu je tedy zřejmé, že ačkoli se podané dovolání opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než který je vymezen v citovaném ustanovení zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v daném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodu uvedeného v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych