ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.676.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 676/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2002 o dovolání podaném obhájcem obviněného R. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 8 To 581/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 337/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 2 T 337/98 byl obviněný R. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a byl za to odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20-ti měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 12.1999, sp. zn. 3 T 718/99, kterým byl odsouzen pro trestný čin podle §213 odst. 1 tr. zákona, jakož i všechna další rozhodnutí, která obsahově navazovala na zrušený výrok. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti citovanému rozsudku podal obhájce obviněného R. R. odvolání, které projednal Krajský soud v Brně a dne 4. 3. 2002 usnesením sp. zn. 8 To 581/2001 rozhodl tak, že jej podle §256 tr. řádu zamítl. Řízení před oběma soudy proběhlo jako řízení proti uprchlému podle §302 a následující tr. řádu.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadl obhájce obviněného dovoláním, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy že byla porušena ustanovení zákona o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V odůvodnění dovolání obhájce obviněného argumentuje tím, že postupem soudů obou stupňů bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, a to z toho důvodu, že nebylo respektováno jeho právo vystupovat před soudem osobně. Dle názoru obhájce nebyly splněny podmínky provedení trestního řízení proti obviněnému jako proti uprchlému. V této souvislosti obhájce poukazuje na to, že ze zprávy Policie ČR ze dne 15. 8. 2001 vyplývá, že se obviněný nachází pracovně v I. a má se vrátit v prosinci 2001. Z toho pak dovozuje, že nemělo být prováděno hlavní líčení dne 10. 10. 2001, ale mělo být vyčkáno návratu obviněného, při němž mohlo být Policií ČR realizováno předvolání k hlavnímu líčení. Poukazuje na skutečnost, že obviněný se skutečně v prosinci 2001 na území ČR vrátil, zdržoval se zde do počátku ledna 2002 a poté opět vycestoval do zahraničí. Při vstupu na území ČR byl údajně zadržen Policií ČR a předveden dokonce k Okresnímu soudu v Hodoníně, ale zřejmě v souvislosti s jiným řízením. Obhájce obviněného má za to, že nebyl zjištěn úmysl obviněného vyhnout se pobytem v cizině trestnímu stíhání tak, jak vyžaduje trestní řád pro užití institutu řízení proti uprchlému. Úmysl obviněného vyhýbat se trestnímu stíhání pak nekoresponduje zejména s tím, že se pravidelně každého půl roku vrací zpět na území České republiky.
V petitu dovolání pak obhájce obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku o vině a výroku o trestu a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2002 sp. zn. 8 To 581/2001 a přikázal tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Má za to, že zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu plně odpovídá argumentaci, o kterou je tento mimořádný opravný prostředek opřen. Je však přesvědčena, že v trestní věci obviněného R. R. nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť obviněný věděl, že je trestně stíhán, a že je na něj podána obžaloba, a i přesto odejel do ciziny, nesdělil místo svého pobytu, kam by mu mohlo být předvolání k hlavnímu líčení, případně rozhodnutí doručováno, a ani jeho obhájci, jež mu byl v souladu se zákonem ustanoven, se nepodařilo místo jeho pobytu zjistit. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby dovolání advokáta obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Obhájce obviněného R. R. je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu s přihlédnutím k ustanovení §41 odst. 5 tr. řádu a §302 tr. řádu a násl. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se bezprostředně dotýká jeho klienta (ve věci bylo rozhodováno v řízení proti uprchlému). Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu a §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu se obecně vztahuje na případy, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Pomocí tohoto institutu je garantováno právo obviněného osobně vystupovat před soudem. Dodržení tohoto práva je jedním ze základních znaků spravedlivého procesu.
V projednávané věci obviněného R. R. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že k porušení jeho práv v tomto směru nedošlo. Obviněný věděl, že je trestně stíhán, že byla na něho podána obžaloba a přesto odjel do ciziny, aniž by sdělil místo svého pobytu v cizině pro případ doručení písemností vztahujících se k jeho trestnímu stíhání. Okresní soud v Hodoníně se dvakrát bezúspěšně pokusil vyrozumět obviněného o termínu konání hlavního líčení. Dne 11. 4. 2001 muselo být hlavní líčení opětovně odročeno na neurčito proto, že se obviněnému nepodařilo doručit, a to ani prostřednictvím Policie ČR. Na návrh příslušného státního zástupce bylo proto další řízení proti obviněnému R. R. vedeno ve smyslu ustanovení §302 a násl. tr. řádu jako řízení proti uprchlému. V souladu s uvedeným ustanovením zákona byl obviněnému ustanoven obhájce, který měl možnost uplatnit v řízení před soudem prvního i druhého stupně všechna procesní práva. Obhájce obviněného nejenže aktivně vystupoval v řízení před soudem prvního stupně, ale i včas a řádně uplatnil jménem obviněného řádné i mimořádné opravné prostředky. V této souvislosti je nutno podotknout, že ani sám ustanovený obhájce obviněného neměl možnost se s ním v rámci trestního řízení přímo kontaktovat. Nemůže proto obstát argument podaného dovolání, že soudy obou stupňů nezohlednily při svém rozhodování skutečnost, že se obviněný R. R. ze své vůle vrátil na území republiky a zde se krátkodobě zdržoval, a na tuto skutečnost že soudy náležitě nereagovaly. Trestní řízení je totiž vedeno nezávisle na vůli obviněného a orgány činné v trestním řízení se objektivně nemohou řídit jeho rozhodnutím, zda svých zákonem daných práv plně využije či nikoliv. Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu se zákonem, pokud vedly trestní řízení a ve věci pravomocně rozhodly v nepřítomnosti obviněného R. R. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru Nejvyššího soudu natolik přesvědčivé, že lze obhájce i obviněného na tyto důvody plně odkázat.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obhájce obviněného R. R. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h