Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2002, sp. zn. 3 Tdo 691/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.691.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.691.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 691/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným B. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 7 To 81/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 515/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 1 T 515/2001 byl obviněný B. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., neboť dle zjištění soudu prvního stupně v období od 19. 12. 1997 do 3. 4. 2001 ve Z. jako zaměstnanec obchodní společnosti Z. Z., a. s., ve funkci energetika pověřeného obhospodařováním energií a jejich zařízeními vystavil v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky celkem 102 nepravdivých, fiktivních faktur od dodavatelů B. N., J. B., V. V. a J. G. za dodávky prací a výkonů pro odběratele Z. Z., a. s., které však tito dodavatelé neprovedli, tyto faktury předkládal účtárně Z. Z., a. s. k proplacení, na základě výdajových pokladních dokladů převzal fakturovanou finanční hotovost, kterou však údajným dodavatelům nepředal a ponechal si ji pro vlastní spotřebu, čímž způsobil obchodní společnosti Z. Z., a. s., se sídlem Z., škodu ve výši 682.930,- Kč. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §60a odst. 1 s přihlédnutím k §58 odst. 1 a §60 odst. 2 tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 7 To 81/2002 tak, že podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný B. S. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí napadl z důvodu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť má za to, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vycházel z nedostatečně provedeného dokazování, nesprávných zjištění a tím dospěl k chybným závěrům. V odůvodnění dovolání polemizuje s jednotlivými skutkovými závěry a odkazuje na výpovědi jednotlivých svědků, které v novém řízení navrhuje vyslechnout. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolatel napadá skutková zjištění, tedy zpochybňuje stabilitu přisouzeného skutkového stavu věci, nezměnitelného ani nejblíže do úvahy přicházejícím dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v žádném případě zcela nepřípadně použitým důvodem dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který byl navíc novelizován s účinností od 24. 5. 2002. Je zřejmé, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, podané dovolání odmítl a učinil tak ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatel po formální stránce opírá své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu a po stránce obsahové namítá rozsah provedeného dokazování, správnost skutkových zjištění a právní závěry z toho plynoucí. V případě tzv. fakturačních podvodů pak namítá absenci skutkových zjištění o způsobu vedení účetních dokladů v poškozené firmě, o prověření pravosti jedné z jím údajně zfalšovaných faktur a navrhuje provedení dalších důkazů. Jde tedy o vady ve skutkových zjištěních, které však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo bez splnění zákonných předpokladů k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V případě obviněného B. S. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně, jako soud druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných podmínek pro takové rozhodnutí. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 12. listopadu 2002 Předseda senátu: Mgr. Josef Hendrych

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/12/2002
Spisová značka:3 Tdo 691/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.691.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19