ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.692.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 692/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 dovolání podané obviněným V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 6 To 15/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 216/2001, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. ř. takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 6 To 15/2002, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 1 T 216/2001, se
z r u š u j í.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Okresnímu soudu v Jihlavě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 11. 2001, sp.zn. 1 T 216/2001, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. v tehdy účinném znění, jehož se podle výroku rozsudku dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „jako společník a jednatel firmy K. V. M. l., s. r. o. P., převzal dne 5. února 1999 v P. do nájmu na základě leasingové smlouvy uzavřené se společností P. f. a l., a. s. O., celkem 3 formátovací pily FP 3000 v celkové hodnotě 854.000,- Kč se závazkem úhrady formou měsíčních splátek, přičemž uhradil pouze 3 měsíční splátky a poté v přesně nezjištěné době 2 formátovací pily dosud nezjištěným způsobem zcizil, čímž uvedené leasingové společnosti způsobil škodu ve výši 514.000,- Kč.“ Podle §248 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu dvou roků.
O odvolání, které obviněný proti tomuto rozsudku podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně tak, že rozsudkem ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 6 To 15/2002, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že podle §248 odst. 3 tr. zák. obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný V. P. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku, jímž odvolací soud ponechal nezměněn výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poukázal dovolatel především na to, že výše škody byla sice stanovena postupem podle §89 odst. 12 tr. zák., avšak při právní kvalifikaci skutku bylo oběma soudy nesprávně vycházeno z celé takto zjištěné hodnoty věci. V daném případě ovšem šlo o škodu způsobenou leasingové společnosti neoprávněným nakládáním s předmětem leasingu (nájmu), což podle přesvědčení dovolatele znamená, že způsobená škoda měla být stanovena v částce rovnající se ceně předmětu leasingu v okamžiku spáchání trestného činu, snížené o tu část akontace a uhrazených splátek, která představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětu leasingu. V této souvislosti dovolatel poukázal i na současnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, zejména na rozsudek ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 3 Tz 95/2001. Poněvadž Okresní soud v Jihlavě a následně v odvolacím řízení Krajský soud v Brně podle shora uvedených zásad nepostupovaly, došlo podle dovolatele k nesprávnému posouzení znaku značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák. a v důsledku toho i k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ačkoliv ve skutečnosti by způsobená škoda odůvodňovala právní kvalifikaci toliko podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Z výše uvedených důvodů proto v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu o jehož rozhodnutí se jedná, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, tj. od poškozeného zjistil, jaká část z částky, kterou nejméně uhradil ve formě akontace a dvou splátek představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětu leasingu a jaká část tvoří složku představující úroky, náklady na pojištění předmětu leasingu, poplatky za zvláštní služby spojené s jeho užíváním apod., a poté o věci rozhodl.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a uvedla, že argumentace dovolatele je založena na přehodnocení již ukončeného procesního postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a prosazuje vlastní způsob vytváření skutkového stavu věci. Na druhé straně dovolání neobsahuje žádné konkrétní námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který tak byl uplatněn pouze formálně. Proto lze vycházet ze stanoviska, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. V souladu s tímto názorem pak státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný V. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
V projednávaném případě dovolatel spatřuje vady rozhodnutí v nesprávném výkladu hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., což mělo ovlivnit stanovení výše škody a v důsledku toho i následné právní posouzení skutku, které bylo na vytýkané vadě založeno. Z tohoto hlediska je proto třeba považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.
Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
K projednávaným otázkám je nejprve (obecně) zapotřebí uvést, že cizí věcí ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. se rozumí zpravidla movitá věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, anebo mu nenáleží výlučně, přičemž je mu odevzdána do jeho faktické moci (svěřena) s tím, aby s ní určitým způsobem nakládal. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do dispozice, a to způsobem, kterým maří účel svěření. Cizím majetkem ve smyslu shora citovaného ustanovení se rozumí majetek (tj. souhrn všech majetkových hodnot - kromě věcí, též pohledávky a jiná majetková práva a jiné penězi ocenitelné hodnoty), který nenáleží pachateli, příp. nenáleží výlučně jemu.
Škoda na takovém majetku je představována újmou majetkové povahy (tj. újmou vyčíslitelnou v penězích). Jde přitom nejen o zmenšení tohoto majetku v důsledku činu pachatele, nýbrž za škodu lze pokládat i to, o co by, nebýt protiprávního jednání pachatele, byla jinak hodnota tohoto majetku důvodně zvětšena.
Za značnou škodu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. (ve znění novely zákona č. 265/2001 Sb.) se považuje škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč. Při stanovení výše škody se podle §89 odst. 12 tr. zák. vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Teprve, nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
K vlastnímu stanovení výše škody způsobené zpronevěrou věcí svěřených na základě tzv. leasingové smlouvy považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že soudní praxe se zcela jednoznačně ustálila na tom, že východiskem pro stanovení výše škody je cena, za kterou se věc, která je předmětem leasingu a kterou nájemce zpronevěřil, v době a místě činu obvykle prodává (tj. prodejní cena této věci zjištěná postupem podle §89 odst. 12 tr. zák.), a nikoliv tzv. leasingová cena této věci (tj. částka, kterou by nájemce byl povinen zaplatit v souladu s leasingovou smlouvou souhrnem všech splátek, včetně akontace, a dalších plateb za celou dobu nájmu). K tomuto správnému závěru lze dodat, že leasing není prodejem věci na splátky, kdy kupující se stává vlastníkem věci ještě před zaplacením celé kupní ceny. Leasingové splátky tedy nepředstavují splátky na kupní cenu pronajaté věci; nájemce jimi uhrazuje nejen náklady pronajímatele na pořízení předmětu leasingu, ale i další náklady (např. náklady pojištění, úroky) a přiměřený zisk leasingové společnosti. Proto souhrn leasingových splátek nevyjadřuje hodnotu předmětu leasingu. Neoprávněnou dispozicí se svěřenou věcí je majetek pronajímatele zmenšen o cenu této věci v době spáchání činu zjištěnou postupem předpokládaným v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.
Při rozhodovací praxi soudů je pak spornou otázkou především to, zda při zjišťování výše způsobené škody lze vůbec od takto zjištěné ceny předmětu leasingu odečíst leasingové splátky (včetně akontace), které nájemce uhradil předtím, než se svěřenou věcí naložil v rozporu s podmínkami leasingové smlouvy (např. před prodejem této věci), popřípadě jakou část těchto zaplacených úhrad lze od zjištěné ceny předmětu leasingu odečíst. Současně nelze pochybovat o tom, že o platby uhrazené po spáchání činu nelze v žádném případě výši způsobené škody snižovat.
Zvláštní povahou leasingové smlouvy, která předpokládá převod vlastnictví k pronajaté věci na nájemce (a s ohledem na tuto okolnost je také konstruována výše leasingových splátek), je odůvodněn závěr, že způsobenou škodou není celá skutečná hodnota zpronevěřené věci zjištěná postupem uvedeným v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.
Zde je třeba připomenout, že podstatu leasingové smlouvy ovšem nevystihuje ani postup, kdy některé soudy od prodejní ceny předmětu leasingu v době činu odečítají celkovou částku zaplacených leasingových splátek, včetně uhrazené akontace. Leasingovými splátkami nájemce uhrazuje nejen cenu, za kterou pronajímatel pořídil předmět leasingu, nýbrž i další položky spojené s pronájmem věci formou leasingu (např. náklady pojištění, úroky, poplatky za zvláštní služby) a zisk leasingové společnosti. Proto nelze veškeré uhrazené leasingové platby odečíst od ceny předmětu leasingu v době spáchání činu. Tím by nakonec mohlo dojít k situaci, kdy souhrn všech splátek zaplacených nájemcem ke dni neoprávněné dispozice s pronajatou věcí by převýšil cenu této věci. Při akceptování tohoto postupu by vlastně v některých případech nedošlo ke vzniku škody, i když ohledně věci, kterou pachatel zpronevěřil, by rozhodně nebylo možno učinit závěr, že je věcí nemající žádnou hodnotu, tj. věcí „bezcennou“.
Podle názoru Nejvyššího soudu je škodou způsobenou pachatelem trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., který se svěřenou věcí nakládá v rozporu s podmínkami leasingové smlouvy, hodnota věci v době činu stanovená podle hledisek uvedených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. snížená pouze o tu část akontace a zaplacených leasingových splátek, které představují splátky na pořizovací cenu pronajaté věci (tj. cenu za kterou leasingová společnost opatřila předmět leasingu). Jen o tyto částky je oproti zjištěné prodejní ceně nižší škoda způsobená pronajímateli. Jen tyto platby se vztahují k hodnotě věci pronajaté na základě specifické smlouvy - smlouvy leasingové. O platby, které jsou úhradou jiných nákladů pronajímatele (např. úroky vážící se na opatření předmětu leasingu, náklady jeho pojištění, poplatky za případné služby spojené s užíváním věci či s její výměnou), popřípadě jsou odměnou (ziskem) leasingové společnosti, nelze výši způsobené škody snižovat. Konstatované závěry se v podstatě shodují se závěry již vyslovenými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze 8. 11. 2000, sp. zn. 5 Tz 245/2000, a ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 3 T 95/2001.
Dne 30. 10. 2002 přijalo trestní kolegium Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 304/2001 stanovisko* k rozhodovací činnosti soudů ohledně výkladu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle §248 tr. zák., pokud škoda měla být způsobena přisvojením si věci svěřené tzv. leasingovou smlouvou, v němž byl formulován závěr, že předpokládá-li leasingová smlouva převod vlastnictví k předmětu leasingu na nájemce a výše leasingových splátek je určena též s ohledem na tuto skutečnost, pak v takovém případě je škodou způsobenou trestným činem zpronevěry hodnota předmětu leasingu v době spáchání činu určená podle hledisek stanovených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., od níž se odečte ta část tzv. akontace a uhrazených leasingových splátek, která představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětu leasingu, ovšem pouze v rozsahu odpovídajícímu snížení hodnoty pronajaté věci v době spáchání činu oproti hodnotě v době jejího převzetí pachatelem na základě leasingové smlouvy.
V projednávané trestní věci obviněného V. P. z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně i z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě vyplývá, že se tyto soudy shora uvedenými zásadami neřídily, neboť výši škody v celkové částce 514.000,- Kč stanovily (jak je patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí) bez dalšího pouze na základě posudku znalce, jenž vycházel z pořizovací hodnoty předmětu leasingu (formátovacích pil FP 3000), kterou snížil vzhledem k jeho předpokládanému opotřebení, čímž dospěl k aktuální ceně v době spáchání činu. Oba soudy tedy nevzaly v úvahu specifickou povahu leasingové smlouvy, jež v posuzovaném případě předpokládala převod vlastnictví pronajaté věci na nájemce. Tuto okolnost přitom soud
______________________________________________________________________Pozn.: * bude publikováno pod č. 6/2003 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek
prvního stupně zahrnul do svých skutkových zjištění, což je konečně zřejmé i z (byť poněkud nepřesné) formulace skutku ve výrokové části rozsudku. Předmětná leasingová smlouva je navíc i součástí spisu (č. l. 76 a násl.). Ve smlouvě je výslovně stanoveno, že předmětem smlouvy je dlouhodobý pronájem s následným právem na odkoupení pronajatých věcí. Součástí smlouvy je i ustanovení o povinnosti nájemce zaplatit zálohu na leasingové splátky (akontaci) a dále ustanovení o splátkách.
Pokud tedy dovolatel na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že rozhodnutí obou soudů bylo založeno na nesprávném (resp. neúplném) výkladu hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. a v důsledku toho mělo dojít i k vadnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., je tato námitka s ohledem na závěry Nejvyššího soudu (podrobně rozvedené v předcházejících odstavcích) plně opodstatněná.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného V. P. důvodným. Za tohoto stavu zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 6 To 15/2002, i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 1 T 216/2001. V rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřicházelo v úvahu jejich odstranění ve veřejném zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Jihlavě bude muset věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu uvedených relevantních hmotně právních otázek a bude povinen provést níže uvedená doplnění (§265s odst. 1 tr. ř.).
Jde v podstatě o to, že při stanovení výše škody bude třeba zjistit, jaká část zaplacené akontace a dalších leasingových splátek představuje splátky pořizovací ceny předmětu leasingu (popř. i zálohu na kupní cenu pro případ převodu vlastnického práva k pronajaté věci), neboť pouze o tuto část leasingových plateb se snižuje výše způsobené škody. Rozhodující přitom bude obsah leasingové smlouvy, ze které zpravidla bude vyplývat vztah akontace a leasingových splátek k pořizovací ceně předmětu leasingu (tj. skladba leasingových splátek). Z leasingové smlouvy bude možno např. zjistit poměr pořizovací ceny (hodnoty) předmětu leasingu v době jejího uzavření a celkového součtu všech leasingových plateb za dobu trvání leasingu (tzv. leasingová cena) a takto vypočtený (či ve smlouvě stanovený) koeficient se pak použije na stanovení té části dosud (tj. v době spáchání činu) zaplacených leasingových splátek (včetně akontace), o které se sníží zjištěná prodejní cena (§89 odst. 12 tr. zák.) pronajaté věci. Přitom je nutno takto zjištěnou částku použít na snížení aktuální (prodejní) ceny pronajaté věci jen v takovém poměru, který odpovídá snížení hodnoty předmětu leasingu oproti době převzetí věci obviněným na základě leasingové smlouvy. Je třeba vzít v úvahu, že výše leasingových splátek je stanovena se zřetelem na hodnotu předmětu leasingu v době uzavření leasingové smlouvy (tj. v době převzetí pronajaté věci). Dlouhodobým pronájmem věci dochází ke snížení její hodnoty, což u některých předmětů leasingu může být dosti podstatné. Proto je nutno ve stejném poměru provést také redukci čistých leasingových splátek, včetně tzv. akontace. Tento postup lze vysvětlit uvedením příkladu: Jestliže by pořizovací cena předmětu leasingu představovala například částku 800.000,- Kč a jeho aktuální (časová) cena v době spáchání činu zjištěná postupem podle §89 odst. 12 tr. zák. činila 400.000,- Kč, pak se od částky 400.000,- Kč odpočte pouze polovina tzv. akontace a uhrazených leasingových splátek, představující čisté splátky na pořizovací cenu předmětu leasingu.
Nebude-li možno zjistit rozložení leasingových splátek a akontace z obsahu leasingové smlouvy, popř. z vyjádření pronajímatele, nezbude než k posouzení této otázky vyžádat odborné vyjádření, či znalecký posudek.
Jestliže takto zjištěná výše způsobené škody dosáhne v předmětné věci obviněného V. P. zákonem požadované hranice (srov. §89 odst. 11 tr. zák. v návaznosti na ustanovení §248 odst. 1 až 3 tr. zák.) dojde po formální stránce k naplnění buď základní, anebo kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler