ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.717.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 717/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2002 dovolání podané obviněným P. Ch., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 6 To 29/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 39/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 2 T 39/2000 byl obviněný P. Ch. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákona a byl za to odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený – IPB p., a. s., P. – odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný přesně nezjištěného dne do 5. 5. 1998 po předchozí dohodě s I. D. a R. P. v H., si zapůjčil osobní automobil zn. Škoda Octavia firmy E. I. L. J. v ceně 370.690,- Kč, dne 5. 5. 1998 jej předal I. D. a R. P., kteří jej dne 6. 5. 1998 převezli na U., kde jej prodali a P. Ch. pak 30. 7. 1998 oznámil odcizení tohoto automobilu, v důsledku čehož bylo IPB p. P. vyplaceno pojistné.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 3. 1. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám nově uznal P. Ch. vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zákona a uložil mu podle §248 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Shodně pak rozhodl o náhradě škody.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný P. Ch. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že skutek je ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě i v rozsudku Okresního soudu v Bruntále nesprávně popsán, neboť v něm nejsou vyjádřeny zákonné znaky trestného činu zpronevěry, zejména že z něj nelze zjistit, komu měl způsobit škodu nikoli malou a není ani vyjádřena výše škody. Z toho dovozuje, že popsané jednání neodpovídá právní kvalifikaci. Dále namítá, že krajský soud předmětný skutek posoudil i podle §248 odst. 3 písm. b) tr. zákona, tedy že měl skutek spáchat jako člen organizované skupiny, což považuje za nesprávné právní posouzení skutku. Vyslovuje názor, že takové právní posouzení skutku je zásadně nesprávné a nemá oporu v provedeném dokazování. Uvádí, že nalézací ani odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí konkrétně neuvádějí, jakým způsobem se obviněný měl do nějaké organizované skupiny včlenit a na její činnosti se následně podílet. Podle názoru obviněného nesprávné hodnocení jeho údajného jednání jako člena organizované skupiny přímo ovlivnilo právní kvalifikaci a v této souvislosti i trestní sazbu. Za nesprávné považuje i to, že oba soudy vycházejí z výše škody v částce 370.690,- Kč, ač to není ve výroku o vině výslovně uvedeno. Připomíná, že i v podaném odvolání namítal, že pořizovací cena vozidla ke dni 6. 3. 1998 činila včetně DPH 392.300,- Kč a stejná částka je vypočtena jako cena obecná v době pojistné události a tedy ke dni 30. 7. 1998. Dále poukazuje na pasáže ve výpovědi svědků J. a J., z nichž vyplývá, že se obviněný i vlastními prostředky podílel na tzv. akontaci před převzetím vozidla do užívání pronajímatele a že pak se tedy ve vztahu k předmětnému vozidlu nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Oběma soudům vytýká, že k této okolnosti nepřihlédly.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud, poté, co shledá, že dovolání je přípustné a důvodné, napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného P. Ch. se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. V odůvodnění konstatuje, že ačkoli dovolatel část svých námitek správně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho argumentům nelze přisvědčit. Vyslovuje názor, že sice popis skutku mohl být formulován jednoznačněji, avšak i tak je zřejmé, že prvotním poškozeným trestnou činností obviněného byl uživatel (nájemce) zpronevěřeného automobilu – firma E. – I. L. J. a že již z této skutečnosti plynuly náhradové povinnosti vůči vlastníkovi vozidla, tedy leasingové společnosti, která uvedené firmě vozidlo dala do finančního pronájmu s předpokládaným následným odprodejem věci. S ohledem na skutečnost, že vozidlo bylo pojištěno a pojišťovna po nepravdivém ohlášení krádeže vyplatila pojistné plnění, vstoupila do práv poškozeného právě tato pojišťovna, přičemž způsobená škoda se rovnala výši vyplaceného pojistného plnění. Všechny tyto skutečnosti lze z popisu skutku a z odůvodnění rozhodnutí zjistit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále poukazuje na to, že další námitky dovolatele polemizují se skutkovými závěry soudu a že napadají skutková zjištění, místo aby vytýkaly vady v právním hodnocení již stabilizovaného skutku a že tedy v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl a současně vyslovila souhlas s tím, aby toto rozhodnutí bylo učiněno za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst.2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí soudu ve věci samé jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, přičemž obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Poněvadž, jak je výše uvedeno, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je odvolatelem spatřován především ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.
Výhrady dovolatele, směřující ke způsobu zjištění výše škody a ke zjištění okolností, zakládajících znak „člen organizované skupiny“, jakož i polemika dovolatele se skutkovými zjištěními, se nekryjí s obsahem ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud by obviněný podal dovolání jen z těchto důvodů, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Pokud jde o druhou část námitek obviněného, směřujících do nejednoznačnosti popisu skutku či neúplnosti vyjádření všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry lze konstatovat, že tyto sice odpovídají svým obsahem dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud je však shledal formálními a neopodstatněnými. V této souvislosti je nutno uvést, že popis skutku ve výroku napadeného rozsudku mohl být výstižnější a jeho formulace mohla být jednoznačnější. I přes tuto skutečnost z výroku o vině i z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že prvotním poškozeným trestnou činností obviněného byl nájemce zpronevěřeného automobilu, tedy firma E.-i. L. J. jíž z této skutečnosti plynuly náhradové povinnosti vůči vlastníkovi vozidla (příslušné leasingové společnosti). S ohledem na to, že vozidlo bylo pojištěno a pojišťovna po nepravdivém oznámení krádeže vozidla vyplatila pojistné plnění, vstoupila tak do práv poškozeného a způsobená škoda se tak rovnala výši vyplaceného pojistného plnění. Tyto zásadní skutečnosti lze z výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistit.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud postupoval v souladu s citovaným ustanovením zákona a dovolání P. Ch. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h