ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.718.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 718/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 13 To 532/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 760/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 2 T 760/2000, byl obviněný Ing. R. K. pod bodem 1) uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zák. ve znění zákona č. 557/1991 Sb. spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „dne 29. 1. 1993 v T., jako společník firmy K., s. r. o., T. vybral u K. b., pobočka T., z účtu firmy č. 710847-601 finanční částku ve výši 290.000,- Kč a bez vědomí dalšího společníka T. B., uložil peníze na soukromý účet své manželky M. K.“ a pod bodem 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spočívajícím v tom, že „dne 15. 6. 1993 v T., jako společník firmy K. spol. s. r. o., T., odeslal manželům P. a J. Horákovým fakturu č. 4093 k úhradě 97.463,- Kč finančních nákladů vzniklých se stavbou rodinného domku jmenovaných, ač dne 29. 5. 1993 již od P. H. převzal za tímto účelem částku 95.000,- Kč, na které se toho dne dohodli jako konečném vyúčtování.“ Za tyto trestné činy byl podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo, aby podle svých sil nahradil v průběhu zkušební doby škodu, kterou poškozeným trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. v tehdy platném znění byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným P. H. a J. Horákové společně a nerozdílně částku 95.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. H. a J. H. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání podaném obviněným rozhodl Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 13 To 532/2001 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině skutkem uvedeným pod bodem 1) shora citovaného rozsudku, kvalifikovaným jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. d) tr. zák., v důsledku toho v celém výroku o trestu a ve výroku o odkazu poškozeného T. B. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obžalovanému Ing. R. K. se za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, ukládá podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v délce jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr.zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Pro skutek popsaný pod bodem 1) napadeného rozsudku, kterým měl spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. d) tr. zák. byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený T. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích byl napadený rozsudek ponechán nezměněn.
Obviněný Ing. R. K. podal proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání,a to do výroku, jímž bylo rozhodnuto o vině trestným činem podvodu, uloženém trestu a náhradě škody P. a J. H. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích dospěly k chybným právním závěrům, jestliže jej uznaly vinným trestným činem podvodu. Podle jeho názoru svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1, 2 tr. zák., jak byl skutek původně kvalifikován v obžalobě, ani znaky výše uvedeného trestného činu podvodu. V této souvislosti poukázal především na to, že jako společník firmy K., s. r. o. od poškozeného P. H. nikdy částku 95.000,- Kč nepřevzal. Předmětná firma přitom podala proti manželům H. u Okresního soudu v Trutnově žalobu o zaplacení částky 97.463,- Kč a soud této žalobě vyhověl. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 14. 2. 1998. Dovolatel se tedy nemohl obohatit a způsobit tak škodu, jak bylo oběma soudy nesprávně dovozováno. Podle přesvědčení dovolatele současně též žádný další znak skutkové podstaty trestného činu podvodu nebyl „naplněn, prokázán a tak zjištěn“, neboť nikoho neuvedl v omyl, jeho omylu nevyužil nebo nezamlčel podstatnou skutečnost.
Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst.1 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu v napadené části, tj. ve výroku dotýkajícího se viny tr.činem podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák., výroku o trestu a výroku ohledně povinnosti k náhradě škody P. a J. H. a poté, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, event. sám podle §265m odst. 1 věta první tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem, jímž by jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek uvedený v ní pod bodem 2), kterým se měl dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a manžele H. aby odkázal s jejich nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
K předmětnému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel vesměs namítá nesprávnost skutkových zjištění, na což se však ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dle jeho názoru plně odpovídá skutkovým zjištěním. Státní zástupce připustil jistou nepřesnost v popisu skutku ve výroku pod bodem 2) nalézacího soudu, který odvolací soud beze změny potvrdil, nicméně upozornil na následné upřesnění v odůvodnění rozhodnutí, z něhož vyplývá, že podstatou podvodu bylo vylákání částky 95.000,- od poškozeného P. H. s ujištěním, že jejich vzájemné závazky jsou vyrovnány a se současným roztrháním originálů uzavřených smluv o dílo, aby krátce poté byly provedené práce poškozeným subjektům vyfakturovány a následně za použití ověřené kopie smlouvy o dílo byla fakturovaná částka proti poškozeným uplatněna u soudu. Státní zástupce přitom zdůraznil, že úvaha dovolatele o tom, že podvod je soudem spatřován v přijetí plnění na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí v civilním sporu přitom neodpovídá skutečnosti (odůvodnění rozhodnutí) a z tohoto hlediska jde o „nonsens“. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť jediné, čeho by bylo možno dovoláním dosáhnout, je preciznější formulování skutkové věty výroku o vině.
Obviněný Ing. R. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného Ing. R. K. však směřují dovolací námitky do oblasti hodnocení důkazů a z nich plynoucích skutkových zjištění, se kterými si dovolatel spojuje hmotně právní důsledky, namítá-li v rozporu se zjištěním obou soudů, že od poškozeného P. H. částku 95.000,- Kč nepřevzal, a že nebylo prokázáno nejen jeho obohacení, ale ani naplnění dalších nezbytných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2002
Předseda senátu :
JUDr.Eduard Teschler