ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.719.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 719/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2002 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 286/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 154/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 6 T 154/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák, kterých se dopustil tím, že v nočních hodinách ze dne 13. 5. na 14. 5. 2001 ve svém bytě v O., L. 1296, okres K. V., přes verbální i fyzický odpor poškozené vykonal dvakrát dokonaný pohlavní styk se svou dcerou L. K. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §241 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný (v rozsudku nesprávně označen jako souhrnný) trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s dohledem. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 286/2002, tak, že je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl obviněný J. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, se týkají skutečnosti, že Krajský soud v Plzni napadeným usnesením odmítl odvolání podané obviněným, aniž byly podle názoru dovolatele splněny zákonné předpoklady pro toto odmítnutí. Obviněný podal odvolání do protokolu ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nalézacím soudem, tedy ve lhůtě stanovené v §248 odst. 1 tr. ř. Na výzvu soudu k odůvodnění odvolání v pětidenní lhůtě stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř. reagoval obhájce obviněného žádostí o prodloužení této lhůty, která má podle přesvědčení dovolatele procesní charakter a není tudíž lhůtou propadnou. Opačný výklad §251 tr. ř. by podle názoru dovolatele znamenal nepřípustné omezování práva obviněného na obhajobu. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům nebyly dány zákonné předpoklady pro odmítnutí odvolání a dovolatel v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a se závazným pokynem věc přikázal tomuto soudu k projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání o dovolání J. K. nevyužil svého práva podle §265h odst. 2 tr.ř. vyjádřit se k dovolání a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Jak bylo výše uvedeno, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítal nezákonnost odmítnutí jeho odvolání, kterou opíral o skutečnost, že lhůta uvedená v ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. není lhůtou propadnou, nýbrž „procesní“. Trestní řád v ustanovení §249 odst. 1 stanoví, že odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
V posuzované věci byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 6 T 154/2001, vyhlášeném v hlavním líčení konaném dne 8. 2. 2002, obviněný J. K. uznán vinným výše uvedenými trestnými činy. Obviněný v hlavním líčení proti tomuto rozsudku bezprostředně po jeho vyhlášení podal odvolání do protokolu, jak je uvedeno na protokolu o hlavním líčení č. l. 284. Předmětný rozsudek byl obviněnému i jeho obhájci doručen dne 26. 2. 2002. Dne 8. 4. 2002 byla obhájci obviněného doručena „Výzva k odstranění vad odvolání dle §251 trestního řádu“, ve které byl upozorněn, že podané odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. řádu a současně byl vyzván, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy vady odstranil s poučením, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Na tuto výzvu reagoval obhájce obviněného dne 15. 4. 2002 (tedy poslední den stanovené pětidenní lhůty), kdy požádal o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání. Vlastní odůvodnění odvolání učinil obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 23. 4. 2002, tedy osm dnů po uplynutí zákonné lhůty stanovené v §251 odst. 1 tr. ř.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Podle §253 odst. 4 tr. ř. odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř. nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Vzhledem k tomu, že v případě obviněného byly splněny zákonné předpoklady, rozhodl odvolací soud dne 13. 5. 2002 v neveřejném zasedání tak, že odvolání obviněného usnesením podle §253 odst. 3 tr. ř odmítnul.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo bez splnění zákonných předpokladů k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného J. K. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni, jako soud druhého stupně o odmítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl v neveřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných podmínek pro takové rozhodnutí. Jak je již uvedeno shora, podle výkladu Nejvyššího soudu lhůtu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř. nelze prodloužit, neboť jde o lhůtu zákonnou a trestní řád na možnost jejího prodloužení nepamatuje. (Bude publikováno v sešitě 10 pod č. 59/2002 Sb. rozh. tr.)
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně charakteru lhůty uvedené v ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je citováno shora, je podané dovolání v posuzovaném případě zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. října 2002
Předseda senátu:
Mgr.Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová