ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.729.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 729/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 dovolání, podaná obviněnými D. T., L. O., J. H., L. L. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. 2 To 20/02 a J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002 sp. zn. 2 To 65/02 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 13/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se podaná dovolání D. T., L. O., J. H., L. L. a J. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001 sp. zn. 48 T 13/2001 byli obvinění uznáni vinnými
1) D. T. – trestným činem loupeže podle §234, odst. 1, 3 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákona za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl při nezměněném výroku o vině zrušen výrok o trestu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 28 T 102/99.
2) L. O. – trestným činem loupeže podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně při nedotčeném výroku o vině byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 15 T 87/99, včetně všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících.
3) J. H. – trestným činem loupeže podle §234 odst. 1,2 písm. b) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
4)L. L. – trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl při nedotčeném výroku o vině zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 11. 2000, sp. zn. 24 T 100/2000, včetně všech dalších na tento výrok obsahově navazujících rozhodnutí.
5) J. K. – trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákona za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl při nedotčeném výroku o vině zrušen výrok o trestu z trestního příkazu samosoudce Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 2 T 46/2001, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících.
Podkladem výroku o vině jednotlivých obviněných se stala skutková zjištění soudu prvního stupně blíže rozvedena ve výroku rozsudku citovaného soudu, kterým byli kromě výše uvedených obviněných odsouzeni i další obvinění P. L., M. S. a J. Č.
Součástí výrokové části rozsudku Městského soudu v Praze je i rozhodnutí o náhradě škody.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění odvolání.
Odvoláním obviněného J. K. se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2002 Vrchní soud v Praze, který svým rozsudkem sp. zn. 2 To 65/02 podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině ohledně obviněného J. K., ve výroku o trestu, a ve výrocích o náhradě škody, týkající se tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že obviněného J. K. uznal vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c), §247 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona a uložil mu podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 2 T 46/2001. Součástí výrokové části rozsudku Vrchního soudu v Praze je i rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu.
Odvoláním ostatních výše uvedených obviněných se zabýval Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2002, který rozsudkem ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 2 To 20/02 podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině ohledně obviněných P. L., M. S., D. T., L. O. a
J. Č., jakož i ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným a ve výrocích o náhradě škody, týkajících se těchto obviněných.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Praze znovu rozhodl, pokud jde o obviněné, kteří podali dovolání, tak, že
obviněného D. T. uznal vinným spolupachatelstvím k trestnému činu loupeže podle §9 odst. 2 tr podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zákona a podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl při nedotčeném výroku o vině zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 29 T 102/99.
Obviněný L. O. byl uznán vinným spolupachatelstvím k trestnému činu loupeže podle §9 odst. 2 tr. zákona k §234 odst. 1 tr. zákona a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 15 T 87/99.
Odvolání obviněných L. L. a J. H. byla podle §256 tr. řádu zamítnuta.
Součástí výrokové části rozsudku Vrchního soudu v Praze je i rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění D. T., L. O., J. H., L. L. a J. K. ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti citovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze dovolání.
V dovolání obviněného D. T. je uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání směřuje do výroku o vině i do výroku o trestu. Dovolatel v něm napadá nesprávné posouzení skutků, na základě kterého byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 tr. zákona. Je přesvědčen, že skutkový stav vymezený ve výroku o vině neobjasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro stanovení viny a pro určení právní kvalifikace jeho jednání. Soudu prvého stupně i soudu odvolacímu vytýká, že se náležitě nevypořádaly s důkazní situací, na kterou opakovaně poukazoval. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 20/2002 ze dne 28. 3. 2002 ve výroku o vině v bodě I 1-5 a dále postupoval podle §265l nebo 265m tr. řádu.
Obviněný L. O. uplatňuje rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vznáší námitky proti nesprávnému právnímu posouzení jeho účasti na spáchání trestného činu, přičemž tato otázka je podle něj zásadní pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání a ve svém důsledku pak i pro uložení druhu, resp. výše trestu. Podle názoru obviněného Vrchní soud v Praze dostatečně nezhodnotil, kdo a jakým způsobem přispěl ke skutku, který naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, za který byl odsouzen. Vyjadřuje názor, že posouzení jeho jednání jako spolupachatelství je příliš širokým výkladem, který ve svém důsledku znamená rozšíření podmínek trestnosti. Poukazuje na to, že v jeho případě se jednalo o pomoc ke spáchání trestného činu, a to tím, že odsouzené S. a T. odvezl jako řidič na místo spáchání trestného činu a tím spáchání trestného činu umožnil. Takové jednání měly podle jeho názoru soudy obou stupňů posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby byl v rámci dovolacího řízení napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušen a podle §265l odst. 1 tr. řádu aby byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. H. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, z textu dovolání je ale zřejmé, že je uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (evidentním omylem uvedeno písm.f/ tr. řádu), neboť jako důvod dovolání obviněný uvádí nesprávnou právní kvalifikaci skutku, nesprávné právní posouzení skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení stupně společenské nebezpečnosti činu. V odůvodnění svého dovolání vyjadřuje názor, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako pomoc trestného činu ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, nikoliv jako dokonaný trestný čin spáchaný ve spolupachatelství. Dále považuje za nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a má za to, že jeho jednání mělo být v případě správného hodnocení důkazů právně kvalifikováno toliko podle §234 odst. 1 tr. zákona. Pokud jde o nesprávné právní posouzení skutkových zjištění, má obviněný zato, že provedené důkazy byly soudem zhodnoceny v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž opět vyjadřuje odlišný názor na váhu a rozpornost jednotlivých důkazů. Zpochybňuje i zjištění soudu v otázce subjektivní stránky přisouzeného jednání. Pokud jde o uložený trest, označuje jej za nepřiměřený stupni společenské nebezpečnosti a upozorňuje na skutečnost, že i intervenující státní zástupce v prvoinstančním řízení navrhoval v jeho případě použití zmírňovacího ustanovení zákona. Svůj názor o nepřiměřenosti trestu odůvodňuje i srovnáním s tresty uloženými ostatním spoluodsouzeným. V petitu dovolání proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
V dovolání L. L. jsou uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), d) a k) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud nevzal dostatečně v úvahu, že obviněný byl otcem nezletilé vydírán a musel jej a jeho rodinu finančně i jinak hmotně podporovat, dále že nebylo soudem dostatečně zhodnoceno jeho následné doznání. Za významnou skutečnost, která rovněž nebyla vzata v úvahu, označuje dosavadní výkon souhrnného trestu uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, kdy si obviněný plní své povinnosti a byl opakovaně kázeňsky odměněn, zatímco kázeňsky potrestán dosud nebyl. Je toho názoru, že tyto okolnosti ve svém souhrnu snižovaly společenskou nebezpečnost jeho jednání a že tedy napadený rozsudek soudu prvého stupně měl být odvolacím soudem zrušen ve výroku o trestu a že odvolací soud měl sám rozhodnout podle §37 tr. zákona o upuštění od uložení trestu souhrnného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje obviněný v porušení práva obhajoby při veřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2002. K tomu uvádí, že obviněnému, jakož i všem dalším spoluobviněným, resp. jejich obhájcům, nebylo uděleno slovo ke konečným návrhům a právo posledního slova (§235/3 tr. řádu). Je toho názoru, že veřejné zasedání mělo po poradě senátu řádně, tj. především za přítomnosti zejména všech obviněných a jejich obhájců, pokračovat udělením slova obhájcům ke konečným návrhům a obviněným ke slovu poslednímu, což se však nestalo. Tímto postupem bylo podle jeho názoru porušeno i ustanovení o přítomnosti obviněného v jednací síni během veřejného zasedání (§265b odst. 1 písm. d/ tr. řádu za použití §263 odst. 4 tr. řádu) zakotvené i v čl. 38/2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na skutečnosti uvedené v dovolání vyjadřuje obviněný názor, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání jako řádného opravného prostředku proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, aniž byly splněny podmínky (zejména procesní) stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z této okolnosti dovozuje existenci i dalšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. (z povahy věci však vyplývá, že se má jednat o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l/ tr. řádu). V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu v plném rozsahu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl ve věci rozsudkem o upuštění od uložení souhrnného trestu podle §37 tr. zákona.
Obviněný J. K. rovněž opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání tvrdí, že rozsudek Vrchního soudu v Praze trpí vadami, skutková zjištění soudu nejsou správná a úplná, přičemž Vrchní soud v Praze nesprávným způsobem posoudil skutek, pro který jej uznal vinným. Obviněný namítá, že vymezení trestné činnosti uvedené v rozsudku nemá oporu v provedeném dokazování a uvádí jiné hodnocení provedených důkazů. Ze svých námitek vyvozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vyjadřuje názor, že v řízení bylo prokázáno, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem a takovým jednáním získal prospěch velkého rozsahu, avšak že jeho jednání nemůže být posouzeno jako pomoc k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) k §247 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona, nýbrž jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1, 3 tr. zákona. V petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky po projednání věci podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle §265l tr. řádu přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Ke dni tohoto rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky nebylo doručeno stanovisko Nejvyššího zastupitelství.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání obviněných D. T., L. O., J. H., L. L. a J. K. jsou přípustná, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím ve druhém stupni ve věci samé, jimiž byli jednak uznáni vinnými a uložen jim trest a jednak byl zamítnut řádný opravný prostředek.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, a proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Všemi obviněnými uváděný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit úplnost a správnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm korigovat případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda použité dovolací důvody jsou v souladu s důvody dovolání taxativně vymezenými v §265b tr. řádu a u jednotlivých dovolání dospěl k následujícím závěrům:
V dovolání D. T. je uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. použit pouze formálně, neboť uplatněné námitky ve skutečnosti zpochybňují skutková zjištění soudu a hodnocení jednotlivých důkazů, nikoliv právní posouzení skutku či jiné hmotně právní posouzení. Dovolání D. T. fakticky směřuje proti skutkovému zjištění a je tedy podáno z jiného důvodu, než je uveden ve shora citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání obviněného L. O. je sice rovněž opřeno o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak stejně formálně. Dovolatel ve skutečnosti napadá skutková zjištění soudu, když tvrdí, že se – ani částečně - nedopustil jednání, které by naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže a že jeho účast na trestném činu ve skutečnosti nenaplňovala znaky spolupachatelství k loupeži.
Stejně tak i v dovolání J. H. je uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) (i když v textu dovolání zjevným omylem uvedeno písm. f/ tr. řádu). I v případě tohoto dovolání je zmíněný dovolací důvod uplatněn toliko formálně, povaha námitek tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolatel uvádí jiný názor než názor soudu na hodnocení jednotlivých důkazů a poukazuje na rozpory v jednotlivých důkazech a tedy zdůvodňuje své dovolání skutečnostmi, které se dotýkají skutkového zjištění soudu, nikoliv právního posouzení. Rovněž námitky proti posouzení otázky zavinění jsou námitkami směřujícímu proti skutkovému zjištění, jehož součástí je i skutkové (a nikoliv právní) hodnocení subjektivní stránky. Stejný závěr lze učinit i pokud jde o zjištění a hodnocení okolností, spoluurčujících konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu, jako jednoho z kriterií pro ukládání trestu.
V dovolání L. L. je použit jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a jednak dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. řádu (zjevným omylem v textu dovolání uvedeno písm. k/ tr. řádu). Pokud jde o použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, shledal Nejvyšší soud, že i v případě tohoto dovolání jde o dovolací důvod uplatněný toliko formálně, přičemž povaha námitek v dovolání obsažených tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolatel vznáší námitky proti posuzování skutkových okolností, které podle jeho názoru snižovaly společenskou nebezpečnost posuzovaného jednání a opravňovaly soud k upuštění od uložení souhrnného trestu. Protože ty okolnosti, které podle názoru dovolatele soud nezhodnotil správně, jsou okolnostmi týkajícími se skutkového zjištění soudu a nikoliv právního posouzení, je tedy v této části dovolání podáno rovněž z jiného důvodu, než který je v něm formálně uplatněn a který odpovídá výčtu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu.
Pokud jde o uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. řádu, opírá dovolatel existenci těchto důvodů o námitku, že při veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 28. 3. 2002 nebylo obviněnému, jakož i všem dalším spoluobviněným, resp. jejich obhájcům, uděleno slovo ke konečným návrhům a právo posledního slova ve smyslu §235 odst. 3 tr. řádu. Namítá, že po přednesech odvolání a jejich odůvodnění odvolateli, tj. všemi obhájci a některými obviněnými, bylo veřejné zasedání za účelem porady senátu přerušeno. Po skončení porady pak již byl bez dalšího vyhlášen napadený rozsudek. Tímto postupem odvolacího soudu mělo být dle názoru dovolatele porušeno i ustanovení o jeho přítomnosti v jednací síni během zasedání. K těmto dovolacím důvodům považuje Nejvyšší soud uvést následující.
Z protokolu o veřejném zasedání, založeném ve spise je patrné, že odvolací soud postupoval striktně podle ustanovení §235 odst. 1 tr. řádu. Po zahájení veřejného zasedání bylo nejprve rozhodnuto o žádosti vězeňské služby o ponechání donucovacích prostředků obviněným a dále po vyjádření se obhájců a obviněných o vyloučení věci obviněného J. K. k samostatnému projednání s tím, že se veřejné zasedání v této věci odročuje na stanovený termín. Poté soudce zpravodaj přednesl napadený rozsudek a podal zprávu o stavu věci. Po 15-ti minutové přestávce bylo v jednání za přítomnosti obviněných a jejich obhájců pokračováno přednesem podaných odvolání včetně návrhů. Z protokolu dále vyplývá, že všichni obvinění se měli možnost vyjádřit, což také učinili. Po rozhodnutí, že ve veřejném zasedání nebude prováděno doplnění dokazování, bylo přerušeno veřejné zasedání za účelem porady senátu. Je proto neopodstatněná námitka obviněného L., že nebyl přítomen jednání a nemohl uplatnit svá zákonná práva. Zřejmě přehlédl, že vzhledem k tomu, že nebylo ve veřejném zasedání o odvolání obviněných prováděno doplnění dokazování, neměl odvolací soud důvod postupovat podle §235 odst. 3 tr. řádu. Je tedy zřejmé, že k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání nedošlo a tento důvod byl uplatněn ryze formálně.
Dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je skutečnost, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedení v písmenech a) až k). Jde tedy o nápravu procesních pochybení. V daném případě však námitky dovolatele směřují proti zamítnutí odvolání pro jeho nedůvodnost podle §256 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy shledal, že i dovolání obviněného L. L. je podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
V dovolání J. K. je uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu použit rovněž toliko formálně, neboť obsah dovolání se nekryje s tímto dovolacím důvodem. Dovolatel vznáší námitky pouze proti skutkovým zjištěním soudu, označuje je za nesprávná a neúplná a zpochybňuje skutková, nikoli právní hodnocení důkazů. Vyslovuje názor, že opatřené a provedené důkazy netvoří logický souhrn, přikládá jednotlivým důkazům jinou váhu než soud a tvrdí, že řízením nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo byl iniciátorem celého jednání a zadal impuls ke krádežím vozidel. Obviněný sice ze svých námitek vyvozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však svými námitkami směřuje proti skutkovým zjištěním soudu, nikoliv proti právnímu posouzení. Dovolání J. K. tedy není podáno z důvodu, na který se formálně odvolává, nýbrž z jiného důvodu, než je stanoven v §265b tr. řádu jako zákonný důvod k podání odvolání.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněných byla podána z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a to pokud jde o všechny dovolací důvody v těchto dovoláních uplatněné. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením §265b odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale také obsah konkrétních dovolacích důvodů musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněných D. T., L. O., J. H., L. L. a J. K. nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, a proto rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h