ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.744.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 744/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 dovolání podané obviněným F. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici H. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1045/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 103/2001, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 1 T 103/2001 byl obviněný F. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 22. 4. 2001 v době od 3.00 hod. do 4.50 hod. v H., na nádraží ČD, po předchozí slovní rozepři, v podnapilém stavu, bodl zavíracím nožem s délkou čepele cca 10 cm do hrudníku M. V., když se poškozený bránil, tak ho opakovaně bodl do oblasti předloktí levé paže, a když mu poškozený chtěl vytrhnout nůž z ruky, pořezal se v oblasti dlaně levé ruky mezi palcem a ukazovákem, svým jednáním způsobil poškozenému zranění, a to bodnořezné poranění kůže a podkoží nad hrudní kostí uprostřed délky hrudní kosti s dlouhou osou rány délky 15 mm, řezné poranění 1. článku palce levé ruky na dlaňové ploše velikosti 5 mm pronikající kůží do podkoží a bodnořezné poranění na loketní hraně levého předloktí povrchního charakteru, kdy poškozený byl po napadení odvezen k ošetření na chirurgické oddělení Nemocnice v Š., doba léčení – vyhojení řezných ran trvalo 10 dnů, a tedy jinému úmyslně ublížil na zdraví.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 1. 2. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 2 To 1045/2001 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku. K tomuto dovolání ještě sám připojil dodatek ze dne 22. 5. 2002 adresovaný přímo Nejvyššímu soudu České republiky. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) /zřejmým omylem v textu dovolání uvedeno písm.f)/ tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadaná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Považuje za nepochybné, že v jeho případě nebyla dodržena jedna ze základních zásad trestního práva, a to zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. V odůvodnění dovolání vznáší především námitky proti jednotlivým důkazům a jejich hodnocení soudem. Za důležitou považuje i okolnost, že trestní stíhání bylo původně zahájeno pro pokus trestného činu podle ustanovení §222 odst. 1 tr. zákona, tedy se mělo jednat o těžkou újmu na zdraví, přičemž nakonec byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zákona pro újmu na zdraví. Poukazuje na to, že léčba poškození zdraví svědka V. si vyžádala dobu kratší jednoho týdne, přičemž poškozený se měl dostavit k lékaři již třetí den po zranění. Tuto situaci považuje za podstatnou pro právní posouzení celé záležitosti, což ovšem pro něj není příliš rozhodující, neboť tvrdí, že skutek, za který byl odsouzen, nespáchal.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud postupoval v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. řádu a napadená rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a zaujal právní názor, že obviněný F. B. není pachatelem trestného činu, za který byl odsouzen.
K obsahu podaného dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta poukazuje na to, že po formální stránce je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) /správně písm.g)/ tr. řádu, dovolatel však přes tento formálně použitý dovolací důvod namítá nesprávné právní posouzení skutku, provádí výčet provedených důkazů, doplněný vlastním způsobem jejich hodnocení a vyznívající ve zpochybnění jeho odpovědnosti za způsobené zranění poškozeného, které nemá podle jeho názoru charakter ublížení na zdraví. Poukazuje na to, že dovolatel svými námitkami zasáhl do stability přisouzeného skutkového stavu věci a dospívá tedy k názoru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu tak, že se dovolání odmítá, a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutek, pro který na něj byla podána obžaloba a že soud vycházel z řádně neobjasněného skutkového stavu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěl soud při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného F. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h