Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2002, sp. zn. 3 Tdo 756/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.756.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.756.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 756/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2002 dovolání podané obviněným D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 55 To 49/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 154/2001, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 6 T 154/2001 byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zákona, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému T. K., škodu ve výši 5.370,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občansko právních. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 18. 1. 2001, kolem 7.15 hod. v H. n. N. – L., odcizil v rodinném domku, kde byl na návštěvě, mobilní telefon s kreditem ve výši 430,- Kč, který byl položen na konferenčním stolku v obývacím pokoji, čímž způsobil T. K., škodu ve výši 5.370,- Kč. Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 12. 3. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 55 To 49/2002 podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Po lhůtě uvedené v §265e tr. řádu bylo obhájcem obviněného podáno odůvodnění dovolání. V písemném vyhotovení dovolání ze dne 4. 7. 2002 jsou obviněným napadány všechny výroky soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu. Dovolatel zdůrazňuje, že po všech stránkách nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu kladeného mu obžalobou za vinu, a dále že trestná činnost mu nebyla jednoznačně prokázána. Uvedeného skutku, pro nějž byl trestně stíhán a odsouzen se nedopustil. Ačkoli dovolání neobsahuje konkrétní odkaz na některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, z jeho obsahu je zřejmé, že je podáno z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť dovolatel uvádí, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V petitu dovolání obviněný D. S. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu první instance i usnesení odvolacího soudu a aby přikázal soudu prvního stupně, aby celou věc znovu projednal a rozhodl. Dále požádal předsedu senátu, aby do doby, než bude rozhodnuto o dovolání, mu byl přerušen nebo odložen výkon trestu. Pokud jde o konkrétní odůvodnění dovolání, odkazuje obviněný na pozdější odůvodnění, které bylo doručeno soudu prvního stupně až 12. 8. 2002, tedy po lhůtě k podání dovolání. Učinil tak v rozporu s ustanovením §265f tr. řádu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že důvody dovolání musejí být uvedeny v dovolání a sděleny ve lhůtě stanovené pro podání dovolání. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozorňuje na skutečnost, že v dodatečném odůvodnění dovolání ze dne 12. 8. 2002 je ještě uplatněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Vyjadřuje názor, že dovolání bylo odůvodněno až po uplynutí zákonné lhůty podle §265e tr. řádu a protože podle §265f odst. 2 tr. řádu lze rozsah a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, lze k doplnění odůvodnění podaného po této lhůtě přihlížet jen v části, ve které rozsah a důvody původního dovolání nepřekračuje. Dále poukazuje na skutečnost, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je sice formálně uplatněn, dovolání však ve skutečnosti namítá vadné hodnocení provedených důkazů a napadá tak skutková zjištění nalézacího soudu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak dovolání namítá toliko obecně skutečnost, že odvolací soud nevyhověl odvolání obviněného a teprve v následném doplnění odůvodnění specifikuje námitku, že odvolací soud nereagoval na nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně. To ovšem dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dle jeho názoru být nemůže, neboť citovaný zákonný důvod se vztahuje k vadám procesního charakteru. V tomto směru považuje dovolání jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, doplněný v odůvodnění z 12. 8. 2002, pak jde o důvod uplatněný po lhůtě pro podání dovolání a tedy nemůže být jako dovolací důvod akceptován. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však vyjadřuje názor, že by námitku, že hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, bylo možno zahrnout pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který byl v původním dovolání uplatněn, neboť v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. V závěru písemného vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu. Dále pak zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny náležitosti dovolání podle §265f tr. řádu. V této souvislosti zjistil, že podání datované dnem 4. 7. 2002 obsahuje náležitosti dovolání, i když uplatněné dovolací důvody podle 265b tr. řádu je nutno pouze dovodit z textu tohoto podání a jeho strohého odůvodnění. K dodatečnému odůvodnění dovolání ze dne 12. 8. 2002 tedy ani ke změně dovolacích důvodů Nejvyšší soud nemohl přihlížet, neboť se v projednávaném případě jedná o podání učiněné po lhůtě k podání dovolání. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, když namítá, že jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, že trestná činnost mu nebyla jednoznačně prokázána a že se obviněný skutku uvedeného v odsuzujícím rozsudku nedopustil. V této souvislosti je třeba uvést, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je tedy možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly soudem nesprávně hodnoceny. Je tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v citovaném ustanovení zákona. Pokud jde o dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten je sice rovněž v dovolání formálně uplatněn, ale v podání ze dne 4. 7. 2002 obviněný nijak nekonkretizuje, jakého pochybení v rámci tohoto dovolacího důvodu se měl odvolací soud dopustit mimo toho, že rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Aplikace tohoto zákonného ustanovení však dále předpokládá nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro takové rozhodnutí nebo pokud byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z uvedeného tedy vyplývá, že citované ustanovení zákona se vztahuje na vady procesního charakteru. Lze tedy konstatovat, že i v tomto směru bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že dovolání obviněného D. S. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na tento způsob rozhodnutí nepřicházel v daném případě v úvahu postup podle §265o odst. 1 tr. řádu ve vztahu k žádosti obviněného o odložení či přerušení výkonu uloženého trestu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 14. listopadu 2002 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/14/2002
Spisová značka:3 Tdo 756/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.756.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19