ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.770.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 770/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 dovolání podané obviněným V. D., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 181/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 9/2002, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 T 9/2002 byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zákona, a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 24. 3. 2001 kolem 15.40 hod. v P. řídil bez souhlasu majitele J. M. osobní motorové vozidlo zn. Peugeot, přičemž byl policejní hlídkou zadržen a hodnota vozidla činila 111.200,- Kč,
2) dne 14. 4. 2001 v době od 10.30 hod. do 12.30 hod. v P., vnikl do zde zaparkovaného motorového vozidla zn. Fiat Uno, tím způsobem, že vytrhl zámek levých dveří a poté rozlomil ve vozidle spínací skříňku a s vozidlem z místa odjel a byl s ním zadržen v obvodu P., kde byl policejní hlídkou zadržen při demontáži vozidla a majiteli vozidla M. W. způsobil škodu ve výši nejméně 48.600,- Kč, přičemž již byl za takové jednání Obvodním soudem pro Prahu 2, rozsudkem z 23. 7. 1998, sp. zn. 2 T 81/97 odsouzen k úhrnnému trestu za trestné činy podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a trestný čin podle §257 odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 11. 3. 2000,
3) dne 22. 9. 2001 kolem 19.00 hod. v P., za finanční částku 16.000,- Kč odkoupil od dosud neztotožněných osob osobní motorové vozidlo zn. Ford, vozidlo převzal bez SPZ a dokladů, přičemž hodnota vozidla byla určena částkou 89.100,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to křížového šroubováku se žlutou rukojetí s černými pruhy, ohnutého šroubováku plochého s šedivou rukojetí, plochého šroubováku s černou rukojetí, 2 ks kombinovaných kleští, francouzského klíče, chirurgických kleští, plochého pilníku, plátku do pilky na železo, plochého modrého šroubováku, křížového šroubováku s rukojetí, oboustranného klíče č. 13 a 14, stranového klíče č. 8 a 9, plochého klíče č. 8 a 10, nástrčkového klíče č. 10, nožíku se střenkou 10 cm a rukojetí se dřevem obalenou izolepou, jehlového pilníku a nožíku v délce 20 cm bez rukojeti. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl zmíněným rozsudkem poškozený O. F., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 29. 3. 2002 zabýval Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem pod sp. zn. 6 To 181/2002 podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zákona, odvolací soud rozhodl sám tak, že obviněného V. D. odsoudil podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. b) tr. řádu pak obviněného zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 1 Zt 1171/2001, v jejím bodě 3. Podle §229 odst. 3 tr. řádu byl poškozený O. F., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, event. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku po bodem 3 obžaloby, když byl sice zproštěn viny, nicméně toto zproštění se neprojevilo ve výroku o trestu. Poukazuje na to, že soud sice při svém rozhodování vzal v úvahu jako polehčující okolnosti, že trestnými činy uvedenými pod body 1 a 2 obžaloby vznikla škoda bližší dolní hranici kategorie škody nikoli malé a že majitelům byly odcizené automobily vráceny, přesto však výrok o trestu zůstal nezměněn Svým dovoláním se tedy domáhá změny výroku o trestu, a to snížením trestu.
K dovolání obviněného V. D. se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že námitky uplatněné v dovolání se cestou poukazu na celkovou výši způsobené škody dotýkají posouzení společenské nebezpečnosti dovolatelova jednání a tedy mají význam z hlediska hmotného práva, nicméně, že je nelze zohlednit z hlediska použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za účelem jejich zohlednění při ukládání trestu. Tato část výroku rozsudku může být podaným dovoláním napadena pouze za podmínek §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, které však v posuzovaném případě nelze použít, neboť dovolateli byl uložen přisouzené právní kvalifikaci odpovídající druh trestu s výměrou v rámci zákonné trestní sazby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolání je podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí dovolací soud učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. řádu zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. řádu. Jak vyplývá ze zákonné dikce tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání jakkoliv rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve musel zabývat otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí p ř e z k o u m a t dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný se sice na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odvolává a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, event. na jiném hmotně právním posouzení skutku, tuto námitku však vztahuje ke skutečnosti, že částečné zproštění viny se neprojevilo ve výroku o trestu. Jedná se tedy o námitku proti hodnocení skutkových okolností odvolacím soudem, a to včetně zvážení významu polehčujících okolností, na které dovolání poukazuje. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy v dovolání uplatněn toliko formálně. Ve skutečnosti jsou vznášeny námitky proti skutkovému zjištění a posouzení konkrétních okolností, vztahujících se ke stanovení stupně společenské nebezpečnosti trestné činnosti, jako jednoho z kriterií pro uložení druhu a výše trestu. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mg. Josef H e n d r y c h