ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.772.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 772/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2002 o dovolání podaném obviněným M. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 1 To 47/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 21/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 1 T 21/2000, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst.1, 3 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 1 To 47/2002, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Současně bylo v bodě I. citovaného rozsudku podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný M. T. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil v době mezi 19. 5. 1997 a 15. 4. 1999 celkem čtrnácti ve výroku citovaného rozsudku popsanými útoky, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Dále byl v bodě II. citovaného rozsudku obviněný ohledně jednoho skutku podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby a za podmínek §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v bodě III. téhož rozsudku ohledně dalších dvou skutků trestní stíhání obviněného zastaveno z důvodu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl ve výroku o vině i trestu v bodě I. jakož i všech výroků na ně navazujících obviněný M. T. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky, které obviněný ve svém dovolání uplatnil, podporují přesvědčení dovolatele, že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, zejména subjektivní stránky. Dovolatel uvedl, že v době uzavírání předmětných smluv o půjčce byla jeho podnikatelská činnost úspěšná a nemohl nijak ovlivnit ani předpokládat jeho následné dlouhodobé onemocnění, které ovlivnilo výši jeho budoucích příjmů, v důsledku čeho nemohl dostát předmětným finančním závazkům. Proto podle svého názoru dovolatel věřitele neuváděl v omyl ani nevyužíval něčího omylu, když naopak jednal s vědomím, že půjčené prostředky vrátí. Vzhledem k těmto důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů a nevytkl žádnou konkrétní vadu v právním posouzení. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané dovolání a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný M. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný M. T. ve svém dovolání vyjádřil přesvědčení, že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, zejména jeho subjektivní stránky, a správně konstatoval, že dovolací soud nemůže posuzovat otázku nesprávnosti skutkových závěrů soudů obou stupňů. Hodnocení důkazů směřujících k posouzení zavinění obviněného a následné určení druhu zavinění je však skutkovým zjištěním, které je podkladem následného právního posouzení. Námitky uplatněné v dovolání směřují tedy výlučně vůči vadám, jež mají svůj základ ve skutkovém zjištění, a jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová