ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.797.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 797/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2002 dovolání podané obviněným M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 9 To 290/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 212/98, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 2 T 212/98 byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20-ti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že poškozená byla podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občansko – právních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 5. 6. 1998 kolem 13.45 hod. při služební jízdě z P. do P., jako řidič vozidla rychlé záchranné služby Nemocnice P., tov. zn. Škoda-Forman, v křižovatce vedlejší silnice na silnici hlavní u obce P., při vjíždění do křižovatky ze silnice vedlejší v ulici P., nevěnoval dostatečnou pozornost situaci v silničním provozu a přehlédl cyklistku MVDr. M. S., vjíždějící do křižovatky po silnici hlavní a v křižovatce odbočující vlevo na silnici vedlejší a následkem čehož v křižovatce již v protisměru jízdy obžalovaného došlo ke střetu jím řízeného vozidla s cyklistkou, která utrpěla střetem otevřenou zlomeninu levé kosti stehenní, zlomeninu levého bérce, otřes mozku, distorzi krční páteře, odřeniny a mnohočetné tržné rány a pro tato zranění byla hospitalizována na Ortopedické klinice Fakultní nemocnice P. do 26. 6. 1998 a dobou léčení do 3. 5. 1999, s plánovanou další operací, a to vynětím ostetosyntetického materiálu z levé kosti stehenní a z levé kosti holenní.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 30. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Plzni. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 290/2002 podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Tachově ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §224 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný M. L. ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Tachově. Z obsahu tohoto dovolání vyplývá, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině i ve výroku o trestu. Dovolání je opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) /zřejmě omylem uvedeno písm. k) tr. řádu/, neboť podle názoru dovolatele spočívá napadané rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení a také, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky, stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že měl být uznán vinným toliko a nanejvýše trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zákona, nikoliv však naplněním znaku „porušení důležité povinnosti“ ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení zákona. Vyslovuje odlišný názor než odvolací soud na výklad zmíněného pojmu s ohledem na předpisy platné v době spáchání trestného činu. Použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný ve svém dovolání nijak nespecifikuje. Poukazuje však na ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona, podle kterého se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost. Obviněný je přesvědčen, že v daném případě tomu tak nebylo.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadaný rozsudek odvolacího soudu, věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí a aby mu nařídil věc projednat a rozhodnout v jiném složení senátu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, jimiž v podstatě doplnil odůvodnění výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu rozborem důvodů, proč je na straně obviněného nutno spatřovat naplnění kvalifikační okolnosti „porušení důležité povinnosti“. Vyslovuje názor, že dovolání sice bylo podáno z důvodů předpokládaných zákonem, nicméně že v daném případě je dovolání zjevně neopodstatněné. Navrhl proto jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s tím, aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda použité dovolací důvody jsou v souladu s důvody dovolání taxativně vymezenými v §265b tr. řádu. Zjistil, že je sice v dovolání mylně uveden odkaz na §265b odst. 1 písm. k) místo písm. l) tr. řádu, nicméně je zřejmé, že k této chybě došlo evidentním přehlédnutím změny značení v důsledku novely trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. Tuto chybu nepovažuje Nejvyšší soud za podstatnou a důvody použité v dovolání shledává jinak v souladu se zákonem.
Poté se Nejvyšší soud zabýval vlastními námitkami dovolatele vůči postupu a závěrům odvolacího soudu včetně právního hodnocení a dospěl k závěru, že se s těmito námitkami nelze ztotožnit. I přesto, že v projednávané věci nejde o případ jednoduché dopravní nehody, odvolací soud správně zhodnotil důkazní situaci a učinil i správná skutková zjištění. Rovněž tak i přijatá právní kvalifikace jednání obviněného, pokud byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 je správná a odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud se náležitě vypořádal s argumentací obsaženou v podaném odvolání a doplnil tak odůvodnění výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně podrobným rozborem důvodů, proč je na straně obviněného M. L. nutno spatřovat porušení důležité povinnosti, jako kvalifikačního znaku §224 odst. 2 tr. zákona. S touto argumentací i přijatými závěry se lze ztotožnit. Mimo argumentaci odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že obviněný, byť za použití výstražných zařízení, zcela zjevně nevěnoval řízení vozidla náležitou pozornost, neboť jak bylo prokázáno, cyklistku přijíždějící do křižovatky po hlavní silnici vůbec neregistroval a na její přítomnost nijak nereagoval. Především v důsledku této skutečnosti došlo k projednávané dopravní nehodě s následkem těžké újmy na zdraví cyklistky. Namítanou pochybnost, týkající se použití výstražných zařízení vozidla řízeného obviněným, odvolací soud vyložil v jeho prospěch a promítl tuto okolnost do výroku o trestu. Námitky dovolatele ve vztahu k právním důsledkům použití výstražných zařízení ve vztahu k jeho trestněprávní odpovědnosti shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými.
Jako zcela neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud námitku obviněného ohledně postupu odvolacího soudu, pokud odvolání obviněného směřující do viny a trestu zcela nevyhověl a která měla zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Citované ustanovení je totiž ryze procesního charakteru, na jehož základě lze odstranit vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). O takový případ v projednávané věci však nejde.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne pokud shledá, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předchozích odstavcích Nejvyšší soud shledal námitky obviněného M. L. obsažené v dovolání za zjevně neopodstatněné. Rozhodl proto v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že podané dovolání M. L. z tohoto důvodu odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu ).
V Brně dne 27. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h