ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.799.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 799/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2002 o dovolání podaném obviněným P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 42 To 88/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 144/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 T 144/2001, byli obvinění P. P. a I. J. uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za které byl obviněnému P. P. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému I. J. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově. Z podnětu odvolání obviněného I. J. rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 42 To 88/2002, jímž v části týkající se tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 věta první tr. ř. znovu rozhodl o uložení trestu tomuto obviněnému. Podle §256 tr. ř. pak zamítl odvolání obviněného P. P. a státního zástupce.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný P. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jediná námitka dovolatele spočívala ve výhradě k zamítnutí návrhu obviněného na provedení důkazu výslechem svědkyně M. K. odvolacím soudem. V dalším odůvodnění svého podání odkázal dovolatel na obsah svého odvolání ze dne 12. 2. 2002. V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a vydal rozsudek, ve kterém by obviněného zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vyjádřil pochybnosti o přípustnosti dovolání odůvodněného pouze odkazem na jiný opravný prostředek. Podle jeho názoru námitky dovolatele směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a nekorespondují s formálně uplatněným dovolacím důvodem. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané dovolání a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný P. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Obviněný P. P. ve svém dovolání uplatnil v podstatě jedinou námitku směřující proti rozsahu dokazování, když odvolací soud zamítl jeho návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně M. K. Jde jednoznačně o námitku směřující do oblasti skutkových zjištění, se kterou dovolatel spojuje hmotně právní důsledky. K odkazu dovolatele na další námitky uvedené v dřívějším opravném prostředku nelze přihlédnout. Podle §265f odst. 1 tr. ř. je obligatorním obsahem dovolání mimo jiné i formulace důvodů, z nichž je rozhodnutí napadáno. Těmi je následně vymezen i rozsah přezkumu, jež provádí dovolací soud ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pakliže tedy dovolatel pouze odkázal na svůj předchozí řádný opravný prostředek (odvolání), resp. jeho odůvodnění, není v takovém případě podle názoru Nejvyššího soudu splněna obsahová náležitost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku tak, jak byla citována shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitky uvedené v dovolání spatřován v rozsahu provedeného dokazování, tudíž ve skutkové vadě, jejímž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová