ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.822.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 822/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2002 o dovolání podaném obviněným R. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 To 490/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 377/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 2 T 377/2000, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný „dne 21. 4. 1999 kolem 23.50 hodin jako strojvedoucí železničního motorového hnacího vozidla č. 742306-4 první posunovací zálohy při sunutí dvou osobních železničních vozů v železniční stanici B. po koleji 7 a v km 82,790 ve směru na kolej č. 9 u IV. nástupiště nereagoval na návěstí dávané posunovačem J. Š., který pomocí vysílačky dával návěst na tři vozy, pomalu, pomalu a stůj, stůj a v rychlosti 22 km/hod najel na stojící elektrické hnací vozidlo č. 242229-3m, kdy v důsledku střetu železničních vozidel došlo k jejich poškození ve výši 411.504,- Kč ke škodě Č. d., s. o., DKV B., K. 28 a dále k lehkému zranění strojvedoucího elektrického hnacího vozidla J. P., který utrpěl naražení horních končetin a zad s dobou léčení 5 dnů“. Za tento trestný čin mu byl podle §180 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného R. V. proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 To 490/2001, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 2. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ t. ř.).
Obviněný R. V. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 To 490/2001, přičemž dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal především na to, že se odvolací soud ztotožnil s nesprávným vyhodnocením skutkových zjištění soudem prvního stupně, který však při hodnocení důkazů nepostupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti pak dovolatel namítl, že se nalézací soud spokojil s obsahem výpovědí jednotlivých svědků, aniž by se současně zabýval jejich vzájemnou logikou a existujícími rozpory, zejména pokud jde o citaci přesného znění návěstí. Tato významná formulační vada se pak projevila i v popisu samotného skutku, jak je uveden ve výrokové části rozsudku. Jestliže tak v řízení před tímto soudem nebyl správně zjištěn skutkový stav věci z důvodu nesprávného vyhodnocení provedených důkazů, měl podle přesvědčení dovolatele odvolací soud tento rozsudek zrušit a Okresnímu soudu v Břeclavi uložit, v jakém směru má být řízení doplněno a čím je třeba se znovu zabývat. To však odvolací soud neučinil, čímž porušil ustanovení §258 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného R. V. se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jejího názoru je k dovolání obviněného třeba uvést, že dovolatelem uváděný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. k/ tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť uváděné námitky se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumenty obsažené v dovolání obviněného byly přitom použity již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se s nimi ve svém rozhodnutí vypořádal. Za dané situace bylo tedy dovolání podáno z jiného důvodu než je jmenován v §265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod navíc není v souladu s obsahem odůvodnění. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný R. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Ve věci obviněného R. V. však dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, pokud se dovolatel domáhá odlišného hodnocení důkazů a jiných skutkových (a tudíž i právních) závěrů, než k jakým dospěly ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů. Na tomto základě pak dovozuje vadnost rozhodnutí odvolacího soudu a v důsledku toho i oprávněnost dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (nyní v §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.). Existenci vad ve skutkových zjištěních jako vad procesní povahy (ať již domnělých či skutečných) nelze však podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. To znamená, že nebyly splněny ani podmínky druhé alternativy předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler