ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.832.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 832/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2002 dovolání podané obviněným V. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 7 To 11/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 20/2001, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 42 T 20/2001 byl obviněný V. Z. shledán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zákona a pokusu trestného činu obecného ohrožení podle §8 odst. 1 k §179 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zákona, §72 odst. 4 tr. zákona mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 12. 2. 2001, kolem 16.25 hod., v P., v předsíni bytu podrazil nohy I. P., poté jí přibroušeným nožem na otvírání dopisů o délce čepele 12 cm, který si s sebou přinesl, zasadil 4 bodné rány do obličeje, 19 do krku, 13 do pravé horní končetiny, 9 do levé horní končetiny, 20 vpředu a po stranách trupu, 10 na zádech, 2 na pravou dolní končetinu a 4 na levou dolní končetinu, čímž jí způsobil bodné rány pravé i levé plíce, osrdečníku a srdce, levé krkavice, pravé hrdelní žíly, hrtanu, pravé brániční klenby, jater, levé ledviny s protětím ledvinové žíly a tenkého střeva, na následky kterýchžto zranění poškozená v průběhu několika málo minut zemřela, aby mohl byt prohledat a získat finanční hotovost, kterou zde doufal nalézt, když však finanční hotovost nenalezl, vzal mobilní telefon poškozené a klíče od jejího osobního automobilu,
2) dne 12. 2. 2001 po 17.00 hod., v P., v bytě zapálil svíci, otevřel všechny kohouty plynového sporáku, aby výbuchem a požárem zahladil stopy po své přítomnosti na místě činu popsaném pod bodem 1, ač si byl vědom, že výbuch a následný požár by způsobily zničení domu a smrt, či zranění jeho obyvatel, přičemž k jím zamýšlenému následku nedošlo, neboť byt byl odvětrán.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný a jeho rodiče Ing. V. Z. a D. Z. odvolání, kterým se dne 26. 3. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 11/02 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že V. Z. shledal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a pokusu trestného činu obecného ohrožení podle §8 odst. 1 k §179 odst. 1 tr. zákona, neboť
1)na základě inzertní nabídky si telefonicky objednal erotickou službu u I. P., kterou dne 12. 2. 2001 kolem 16.25 hod. navštívil v P., kde ji v předsíni bytu vlivem sexuální deviace z okruhu patologické sexuální agresivity napadl přiostřeným nožem na otevírání dopisů o délce čepele 12 cm, a zasadil jí velikou intenzitou 81 bodných a jednu řeznou ránu, čímž jí způsobil průbody plic, osrdečníku a srdce, levé krkavice, pravé hrdelní žíly, hrtanu, pravé brániční klenby, jater, levé ledviny s protětím ledvinové žíly a tenkého střeva, na následky těchto zranění poškozená v průběhu několika málo minut zemřela,
2)na témže místě popsaném pod bodem ad 1) kolem 17.00 hod. téhož dne, v úmyslu zahladit stopy po své přítomnosti v uvedeném bytě zapálil svíčku a otevřel všechny hořáky plynového sporáku, aby tak došlo k výbuchu a požáru, ač si byl vědom toho, že může dojít ke zničení činžovního domu s třiceti byty, či jeho poškození, a může dojít ke zranění či smrti jeho obyvatel, z nichž nejméně dvanáct se zde v uvedené době prokazatelně nacházelo, přičemž k jím zamýšlenému následku nedošlo, neboť byt byl odvětrán.
Za to byl podle §219 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12-ti let, pro jehož byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zákona a §72 odst. 4 tr. zákona bylo dále obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze. Z obsáhlého textu dovolání vyplývá, že jím napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu. Jako dovolací důvod obviněný uvádí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci odůvodnění dovolání obviněný rekapituluje závěry obou soudů a cituje jejich rozhodnutí včetně odůvodnění obou rozsudků. K tomu uvádí, že přestože Vrchní soud v Praze po doplnění dokazování a opětovném posouzení všech provedených důkazů rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a rozhodl při změně právní kvalifikace skutku pro obviněného příznivěji, neztotožňuje se ani se závěry odvolacího soudu. Vyslovuje pochybnosti o hodnocení důkazů soudem, vytýká nedostatečné vypořádání se s některými důkazy včetně důkazů ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu a rovněž namítá, že soud se náležitě nevypořádal se všemi námitkami odvolání. Vytýká rovněž soudu, že při rozhodování o trestu vzal do úvahy toliko přitěžující okolnosti, zatímco polehčující okolnosti zhodnotil nedostatečně. Především vyslovuje v této souvislosti názor, že soud nevzal v úvahu ustanovení §32 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, dle kterého může za současného ochranného léčení být pachateli, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, uložen trest i pod dolní hranicí trestní sazby, a to bez omezení ustanovením §40 odst. 4 tr. zákona.
V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta upozorňuje, že součástí dovolání je i námitka obviněného, že při provádění jeho první výpovědi v rámci přípravného řízení trestního došlo k pochybení, kdy mu byl ustanoven obhájce až po skončení jeho prvního výslechu. V této věci se státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ztotožňuje se závěry druhoinstančního soudu, že obviněný byl řádně poučen o svých právech, včetně práva odepřít výpověď, byl rovněž tázán, zda se cítí schopen výslechu a odpověděl kladně. Poté byl také poučen o právu zvolit si obhájce a teprve, když požádal o jeho ustanovení, byl tímto procesním způsobem opatřen obviněnému JUDr. Š., jemuž bylo ještě před inkriminovaným výslechem faxováno sdělení obvinění na obviněného a přípis o tom, že je jeho ustanoveným obhájcem. Pokud jde o výslovně použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, poukazuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství na skutečnost, že obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem nekoresponduje, neboť uváděné námitky se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Vyslovuje tedy názor, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v §265b tr. řádu.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné .
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda důvody dovolání jsou v souladu s důvody taxativně vymezenými v §265b tr. řádu a shledal, že v dovolání V. Z. je sice opřeno o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť je patrné, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem jak ve vztahu k výroku o vině, tak i ve vztahu k výroku o trestu. V této souvislosti je nutno uvést, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je tedy možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak nelze namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly soudem nesprávně hodnoceny
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nižší instance nemůže změnit.
Lze tedy uzavřít, že v projednávaném případě obviněný V. Z. sice cituje jeden ze zákonných důvodů k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, avšak konkrétní argumenty obsažené v podaném dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného V. Z. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu podle §265b tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. prosince 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h