ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.834.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 834/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2002 dovolání podané obviněným L. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 2 To 217/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 39 T 5/99, byl obviněný L. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci a bylo rozhodnuto o náhradě škody. Z podnětu odvolání obviněného a krajského státního zástupce v Brně byl tento rozsudek zrušen v celém rozsahu, a to rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 2 To 217/2001. Obviněný byl tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody a obviněný byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby ze skutku popsaného pod bodem 1.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., tedy jednak že ve věci byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném
zasedání, a jednak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitky dovolatele, v nichž spatřoval dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., spočívaly v tom, že obviněný nebyl předem vyrozuměn o konání výslechu svědka RNDr. C. K. dožádaným Okresním soudem Praha – východ dne 1. 3. 2001 a dále veřejné zasedání konané dne 28. 5. 2002 u Vrchního soudu v Olomouci bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, ačkoli tento svou neúčast řádně a včas omluvil a požádal o odročení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že skutek, pro který je ve věci trestně stíhán, nebyl ve sdělení obvinění ze dne 9. 7. 1997 popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, jsou v něm nesprávně resp. nejsou vůbec formulovány základní znaky žalovaného trestného činu, a obviněný se tak až do stadia podání obžaloby nemohl řádně hájit, neboť předmět trestního stíhání byl vymezen nedostatečně.
V petitu svého dovolání proto obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a aby ve věci sám rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného zastaví. (Bez bližšího odkazu na konkrétní ustanovení trestního řádu.)
K dovolání obviněného se vyjádřil písemně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru se námitka týkající se výslechu svědka K. nekryje s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a stejně je tomu tak ohledně námitky o nedostatcích ve sdělení obvinění, kdy deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá na popsaný případ. Pokud jde o účast obviněného u veřejného zasedání o jeho odvolání, v tomto případě nebyl odvolací soud povinen akceptovat žádost o odročení a v této části považoval státní zástupce dovolání obviněného za zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, neboť zčásti bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. a zčásti jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento důvod dovolání tedy je určen k nápravě vad, k nimž došlo porušením některých z ustanovení upravujících přítomnost osob u hlavního líčení (např. §202 odst. 2-5, §204 odst. 2, §209 odst. 1 tr. zák.). Pokud jde o zákonnou úpravu přítomnosti osob u veřejného zasedání konaném o odvolání je vyjádřena v podstatě pouze v ustanovení §263 odst. 4 tr. zák., a to tak, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde.
Obviněný byl předsedou senátu odvolacího soudu řádně a včas (§233 tr. ř.) vyrozuměn o veřejném zasedání, které se konalo dne 28. 5. 2002. Poté, co prostřednictvím svého obhájce zaslal tomuto soudu písemnou žádost o odročení veřejného zasedání s poukazem na svou pracovní neschopnost, byl obviněný i jeho obhájce telegraficky vyzváni k předložení podrobné lékařské zprávy o schopnosti účastnit se veřejného zasedání. Tomu předcházelo telefonické vyjádření ošetřující lékařky obviněného, v němž vyslovila předpoklad o tom, že obviněný je schopen dostavit se k soudu. K veřejnému zasedání dne 28. 5. 2002 se pak obviněný nedostavil a přítomný obhájce nepředložil písemné vyjádření o zdravotním stavu obviněného požadované soudem. Veřejné zasedání o podaných odvoláních pak bylo konáno v nepřítomnosti obviněného a byl vyhlášen výše citovaný rozsudek.
Dovolací soud před rozhodnutím o dovolání si ve smyslu §265o odst. 1 věta prvá tr. ř., opatřil lékařskou zprávu o zdravotní způsobilosti obviněného být osobně přítomen veřejného zasedání dne 28. 5. 2002, z níž zjistil, že v předmětné době byl obviněný v pracovní neschopnosti, která mu byla vystavena dne 20. 5. 2002. Při kontrole zdravotního stavu, která proběhla v den konání veřejného zasedání, byla konstatována zvýšená teplota a provedeny odběry, byl mu doporučen nadále klid, dieta a další aplikace antibiotik. Subjektivně si pacient stěžoval na malátnost, slabost. K ukončení pracovní neschopnosti došlo u obviněného ke dni 12. 6. 2002. Podle vyjádření MUDr. S., která ošetřovala obviněného byla účast při soudním jednání dne 28. 5. 2002 z jejího pohledu diskutabilní, vzhledem ke stanovené diagnóze, subjektivnímu i objektivnímu stavu pacienta se vyjádřila tak, že osobní účast obviněného v předmětný den nebyla vhodná.
Z uvedeného tedy vyplývá, že námitka obviněného ohledně konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 28. 5. 2002 v jeho nepřítomnosti byla uplatněna v souladu s dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. d).
Existence tohoto dovolacího důvodu však ještě neznamená následné zrušení napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Nejvyšší soud se musel dále zabývat významem a důsledky konstatovaného pochybení odvolacího soudu. Z protokolu č. l. 1351-1361 bylo zjištěno, že obhájce obviněného byl po celou dobu přítomen u veřejného zasedání u odvolacího soudu, mohl tak uplatnit veškerá zákonem vymezená procesní práva ve prospěch obviněného. V průběhu veřejného zasedání nebyly provedeny žádné důkazy, když návrhy na doplnění dokazování přednesené obhájcem byly řádně zamítnuty. Obviněný tudíž nebyl zkrácen na svém právu vyplývajícímu z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Tato vada tedy nemohla mít žádný vliv na právní kvalifikaci žalovaného skutku a nelze proto očekávat, že po jejím odstranění by se situace obviněného v daném trestním řízení podstatně změnila v jeho prospěch po event. vyhovění dovolání. Pokud jde o výslech svědka RNDr. C. K., který byl proveden dožádaným soudem dne 1. 3. 2001, z obsahu trestního spisu vyplývá, že obhájce obviněného byl o tomto úkonu vyrozuměn a nevyužil svého práva se jej účastnit. Při hlavním líčení dne 5. 4. 2001 byla výpověď tohoto svědka přečtena, obviněnému bylo v souladu s ustanovením §214 tr. ř. umožněno se k tomuto důkazu vyjádřit, a dle protokolu neměl k němu zásadní výhrady. Potud tedy považuje Nejvyšší soud námitku dovolatele za zjevně neopodstatněnou.
Druhým dovolacím důvodem, jež obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto ustanovení tedy umožňuje nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z uvedeného vyplývá, že tímto dovolacím důvodem se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, resp. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž tak dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění důkazů, neboť postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení event. veřejném zasedání je upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem.
Tvrzení obviněného ohledně naplnění tohoto dovolacího důvodu se týkalo obsahu sdělení obvinění ze dne 9. 7. 1997 a především nedostatků v popisu skutku, pro který bylo trestní řízení zahájeno. Dovoláním byly v této části vytýkány vady spočívající v porušení procesních předpisů, které nemohou být předmětem aplikovaného dovolacího důvodu, jak je uvedeno shora ani důvodu jiného. V tomto směru tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení v §265b tr. ř.
V případě odůvodnění dovolání nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů musí současně odpovídat důvodům předpokládaným v uvedeném ustanovení zákona. Jinak nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud shledal, že v této části bylo dovolání podáno obviněným z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z důvodů uvedených výše tedy Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), f) tr. ř., neboť v části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a byť bylo v části shledáno důvodným, je zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová