ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.847.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 847/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2002 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 521/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 T 104/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 2 T 104/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181b odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný „v době od 23. 2. 2000 do 23. 3. 2000 v k. ú. obce S., okr. B., na parcelách č. 471/1 a 471/4, které jsou v jeho vlastnictví, nechal provést bez povolení příslušného orgánu státní správy lesní těžbu holosečným způsobem na ploše 0,4 ha a dále těžbu proředěním lesního porostu na ploše 0,61 ha, když tyto porosty navazovaly na okolní lesní porost způsobem, který vylučoval těžbu, a když nerespektoval ust. §11 odst. 1, 2, §31 odst 2, §32 odst. 1, 6, §33 odst. 3, §37 odst. 1 z. č. 289/1995 Sb. o lesích, dále ust. §4 odst. 2, 3 z. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a §17 odst. 1, §18 odst. 1 z. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a v důsledku tohoto jeho jednání došlo ke škodě na životním prostředí vyčíslené částkou 7.029.887,- Kč“. Za tento trestný čin mu byl podle §181b odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 521/2001, tak, že je podle §256 tr. ř, jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 3. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Obviněný J. K. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, přičemž současně napadl i výrok o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil především na to, že soud prvního stupně rozhodl o jeho vině na základě závěrů vědeckého posouzení státního ústavu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, fakulty lesnické a dřevařské v B., se kterými se dovolatel neztotožnil a vyslovil názor, že z tohoto vědeckého posouzení není zřejmé, jakým způsobem byla stanovena reálná hodnota funkcí lesních porostů, když vyčíslení ohrožení životního prostředí není podle §21 odst. 1 zákona č. 17/92 Sb. možné, neboť nebyl vydán zvláštní předpis na způsob výpočtu ekologické újmy. Dovolatel dále namítl, že některé závěry vyslovené v předmětném posudku jsou nepřezkoumatelné a navíc, že i samotný výrok o vině popsaný v rozsudku soudu prvního stupně je v rozporu s konstatovaným vědeckým posouzením.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný pak v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 To 521/2001, podle §265k tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu „ k dalšímu řízení“.
K dovolání obviněného J. K. se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřicházelo v této trestní věci v úvahu, neboť v ní nebylo učiněno žádné z rozhodnutí v citovaném ustanovení taxativně vypočtených. Státní zástupce připustil, že toto ustanovení citoval dovolatel zřejmě omylem. Současně však poukázal na to, že dovolatelem uplatněná argumentace směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění ve věci učiněných, resp. proti hodnocení důkazů soudy. Námitky dovolatele přitom v posuzovaném případě neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem ( §265i odst. 3 tr. ř.).
Obviněný J. K. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož existenci opřel o tvrzení, že „ výrok o vině je v rozporu se zvláštním vědeckým posouzením a samotné toto posouzení je nepřezkoumatelné.“ Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V případě obviněného J. K. však takové rozhodnutí vůbec nebylo vydáno, přičemž z odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatel napadá zcela jiný typ rozhodnutí. Uplatněné dovolací námitky tedy evidentně nejsou v souladu se zákonným ustanovením, na které se v dovolání odkazuje (srov. §265f odst. 1 tr. ř.).
Ve věci obviněného J. K. dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, pokud se dovolatel domáhá odlišného hodnocení důkazů a jiných skutkových (a tudíž i právních) závěrů, než k jakým dospěly ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů. Namítanou existenci vad ve skutkových zjištěních (jako vad procesní povahy) nepochybně nelze podřadit pod důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., ale též ani pod žádný z ostatních dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. tr. ř., jak na to konečně ve svém písemném vyjádření správně poukazuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolatel je přitom povinen na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 24. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler