ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.858.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 858/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2002, sp. zn.10 To 196/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 21/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 21/2002, byl obviněný J. Š. uznán vinným „pokračujícím“ pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v jednání popsaném pod bodem 1) a 2) výrokové části rozsudku a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v jednání popsaném pod bodem 3) výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 10 To 196/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 6. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 10 To 196/2002. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především namítl, že odvolací soud tím, že se v rámci učiněného přezkumu ztotožnil se skutkovými závěry a právní kvalifikací v rozsudku nalézacího soudu, postupoval v rozporu se zákonem, když neučinil závěr, že o vině obviněného bylo rozhodnuto na základě nedostatečně objasněných rozhodných skutkových okolností. Dovolatel poukázal na to, že nebyla dostatečně prověřena jeho obhajoba, dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu a tudíž ani nemohl být řádně zjištěn skutkový stav věci. V důsledku toho došlo k následnému vadnému hmotně právnímu posouzení skutku. Ke skutku popsanému pod bodem 3) výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatel uvedl, že dohodnutá cena za koupi automobilu byla odpovídající jeho vzhledu, a proto dovolatel nemohl předpokládat, že jde o věc kradenou. Vyslovil proto přesvědčení, že v takovém případě by předmětný skutek mohl být nanejvýš kvalifikován jako „podílnictví z nedbalosti“.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit podle §265h odst. 2 tr. ř.
Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g)tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněného J. Š. však dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když poukazuje jednak na nesprávné hodnocení provedených důkazů a jednak na neúplnost provedeného dokazování. S tím pak dovolatel spojuje hmotně právní důsledky, jež měly spočívat ve vadném právním posouzení obou skutků.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný však ve svém dovolání nijak neobjasnil, v čem spatřuje odůvodněnost použití tohoto dovolacího důvodu, a v této souvislosti neuplatnil žádné konkrétní argumenty.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolatelem spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení zjištěného skutku. Dovolací důvod s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn bez odůvodnění, takže není zřejmé, v čem spatřuje jeho opodstatněnost. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler