ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.859.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 859/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným I. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 2 To 6/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 23/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 49 T 23/2000, byl obviněný I. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody podle §234 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57 odst. 1 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území republiky, podle §57 odst. 2 tr. zák. na dobu neurčitou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 1 T 134/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 2 To 6/02, kterým předmětné odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný I. V. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí napadl z důvodu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že vrchní soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Dále dovoláním napadl i výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „zjištěný skutkový stav neodpovídá hmotně právnímu posouzení.“ Dovolání obviněný podal proti výroku o trestu i proti výroku o vině.
Obsah námitek obviněného, které uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku se týká zejména snížení věrohodnosti důkazů podporujících identifikaci pachatele, především daktyloskopické stopy č. 3 a výpovědi svědka V. K. ml. Dovolatel dále poukázal na nesrovnalosti v datech obsažených v protokolu o ohledání místa činu, když vysvětlení svědka J. F. o uskutečněné písařské chybě považoval za účelové. Dále uvedl důvody svého odmítnutí důkazu pachovou stopou a konstatoval, že v dosavadním řízení byla porušena základní práva obviněného v trestním řízení. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek (pominul však napadené usnesení) a věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby rozhodl sám rozsudkem o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
K dovolání obviněného podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel fakticky napadá nesprávnost skutkových zjištění, která však důvodem dovolání být nemůže. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané dovolání a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je předpokladem pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tak formuloval podmínky pro dovolání, které je v takových případech určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání uvedl argumenty podporující závěr o chybné identifikaci pachatele v předmětné trestní věci. Na podporu tohoto přesvědčení uplatnil námitky proti rozsahu i kvalitě provedeného dokazování, jak je uvedeno shora. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo bez splnění zákonných předpokladů k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného I. V. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze, jako soud druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných podmínek pro takové rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a pozdější zamítnutí odvolání obviněného odvolacím soudem bez splnění zákonných podmínek pro toto zamítnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (nově §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř.).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová