ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.872.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 872/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným F. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Č. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 4 To 359/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 T 60/2001, takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 1 T 60/2001, byl obviněný F. Š. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 4 To 359/2002, kterým byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a obviněný F. Š. byl uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 28. 11. 2000 v přesně nezjištěné době, ale od 08.00 hod. do 12.50 hodin ve S., v úmyslu opatřit si finanční hotovost, ucpával mikrotenovými sáčky, papírovými ubrousky a papírovými kapesníčky za pomoci plechového proužku mincovní dráhu ve výroku citovaného rozsudku specifikovaných telefonních automatů, když následně všechny telefonní automaty obešel a vybral z nich zachycené mince a získal finanční hotovost ve výši nejméně 54,20 Kč, navíc u tří telefonních automatů ucpáním mincovní dráhy znemožnil i tísňová volání. Za tento trestný čin mu byl podle §182 odst. 1 tr. zák uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek směřující do výroku o vině i trestu napadeného rozhodnutí opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. „z důvodu nesprávného hmotně právního posouzení.“
Námitky, které obviněný ve svém dovolání rozvedl, jsou v podstatě totožné s jeho již uplatněnou obhajobou v dané trestní věci, a vycházejí z jeho přesvědčení, že výrok napadeného rozsudku o vině nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování, když skutkový stav nebyl spolehlivě prokázán stejně jako skutečnost, že se žalovaného jednání dopustil právě obviněný. Na podporu těchto závěrů dovolatel především uvedl, že výpověď, kterou učinil před vyšetřovatelem dne 28. 11. 2000, nemohla být použita jako důkaz v řízení před soudem, zpochybnil průběh a výsledky vyšetřovacího pokusu na telefonním automatu, a dále poukázal na rozpory ve výpovědi svědka Š. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila k dnešnímu dni svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v těchto případech určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost ani úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný ve svém dovolání uvedl, že skutkový stav předmětné trestní věci nebyl spolehlivě prokázán a že se jednání popsaného v napadeném rozsudku nedopustil. Na podporu tohoto přesvědčení uplatnil námitky proti kvalitě a hodnocení provedených důkazů, jak je uvedeno shora. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách (tj. vadách procesní povahy), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová