ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.93.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 93/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2002 o dovolání obviněné A. M., roz. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 To 83/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 34 T 5/98 byla obviněná A. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění před novelou zák. č. 253/1997 Sb., kterého se měla dopustit tím, že dne 18. 3. 1994 v Praze v K. b., a. s., P., pobočka P. – c., předložila fingované potvrzení o zaplacení zálohy ve výši 4.000.000,- Kč Z. d. J. se sídlem v J. n. O., okr. N. J. a vylákala tak vyplacení částky 4.000.000,- Kč v hotovosti z úvěru, který jí byl dne 17. 12. 1993 poskytnut touto bankou na zakoupení nemovitosti od uvedeného družstva, přičemž tyto finanční prostředky měly být na základě kupní smlouvy ze dne 24. 1. 1994 převedeny na účet prodávajícího družstva a peníze užila pro svoji potřebu, čímž Z. d. J. se sídlem v J. n. O. způsobila škodu ve výši 4.000.000,- Kč. Za to byla odsouzena podle §250 odst. 4 tehdy platného tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků nepodmíněně a podle §39a odst. 3 tr. zákona byla pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazena do věznice s dozorem.
Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej obviněná napadla odvoláním, které směřovalo jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Podaným odvoláním se zabýval Vrchní soud v Olomouci, který rozsudkem ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 To 83/2001 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl nově tak, že na podkladě stávajícího skutkového stavu z rozsudku soudu prvního stupně uznal obviněnou A. M. vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění po novele zák. č. 256/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002 (vzhledem ke změně hranice výše škody jako kvalifikačního momentu) a uložil shodný trest.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadla ve lhůtě stanovené v ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu prostřednictvím své obhájkyně obviněná dovoláním. Tento mimořádný opravný prostředek dovolatelka opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a zpochybňuje výrok o vině i trestu. Především namítá, že nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by se zažalovaného trestného činu podvodu dopustila. I nadále zastává tvrzení, že prostřednictvím svého poradce B. Š. uhradila zemědělskému družstvu částku 4.000.000,- Kč a opak nebyl prokázán. Je přesvědčena, že soudy nesprávně vyhodnotily a posoudily její jednání jako trestný čin podvodu bez jakýchkoliv přímých důkazů, de facto výhradně na základě zásady formální logiky. V závěru dovolání proto navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Zastává názor, že bez ohledu na míru přezkoumatelnosti rozhodnutí, napadeného uplatněným dovolacím důvodem, je skutkový stav věci jako podklad o dovolatelčině vině a trestu nezpochybnitelný. Navíc použitá argumentace dovolání se nevztahuje k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a ani k jinému z taxativně vymezených zákonných důvodů. Navrhla proto, aby podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud dříve, než se mohl zabývat vlastním obsahem podaného dovolání, musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody, uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedený zákonný důvod je dán tehdy, kdy rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z podaného dovolání však jednoznačně vyplývá, že dovolatelka brojí především proti skutkovým vadám, vyplývajícím dle jejího názoru z vadného hodnocení důkazů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Pokud jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, znamená to, že Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkových zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení. V projednávaném případě soud na podkladě provedených a vyhodnocených důkazů (§2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu) ustálil skutkový děj a tímto skutkovým zjištěním bylo podmíněno jeho hmotněprávní posouzení a jednání obviněné A. M. právně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (s ohledem na znění zákona platného od 1. 1. 2002). Vrchní soud proto ve věci rozhodl způsobem uvedeným ve výroku napadeného rozsudku a své rozhodnutí také řádně odůvodnil.
Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Vznesené námitky do hodnocení důkazů a posléze do skutkových vad, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení, neodpovídají důvodům předpokládaným v uvedeném zákonném ustanovení.
Protože Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265b odst. 1 tr. řádu o jeho odmítnutí. Učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. června 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych