ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.931.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 931/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 201/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 63/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 9 T 63/2001 byl obviněný M. Č. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., spočívajícími po skutkové stránce v jednání popsaném ve výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozené V. z. p. ČR škodu ve výši 29.841,- Kč a poškozené M. H. škodu ve výši 7.208,40 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená CaC l., a. s. P., pobočka B., odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 201/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 6. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný M. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 201/2002, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovil názor, že nalézací i odvolací soud porušily ustanovení §23, §31 a §58 odst. 1 tr. zák., když „podcenily osobu obviněného a jeho dosavadní způsob života a naopak přecenily okolnosti případu a nevratný následek jednání“. Dovolatel poukázal na to, že dosud vedl řádný život a jako účastník silničního provozu nebyl neukázněným řidičem. Zdůraznil, že v jeho případě šlo o ojedinělé a výjimečné vybočení z jinak normálního života a k jeho nápravě by dle jeho mínění bylo dostačující podmíněné odsouzení v kombinaci s již uloženým trestem zákazu činnosti. Uložením podmíněného trestu podle §58 odst. 1 tr. zák. by došlo k naplnění ustanovení §23 tr. zák. a ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. a tím také k naplnění účelu trestu.
Vzhledem k namítaným skutečnostem v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 201/2002 zrušil a „sám rozsudkem rozhodl tak, že podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. uloží odsouzenému trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu.“
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, přičemž zdůraznil zejména to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek značně formalizovaný a může být uplatněn toliko z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. V této souvislosti konstatoval, že v rámci dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze přezkoumávat i některá hmotně právní posouzení související s ukládáním trestu, nelze se však domáhat přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu z hledisek uvedených v §23 a §31 tr. zák. Námitky uplatněné dovolatelem podle názoru státního zástupce přitom neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu předpokládanému v ustanovení §265b tr. ř., a to ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve svém vyjádření proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný M. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
V posuzovaném případě dovolatel spatřuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně v nesprávné aplikaci těch ustanovení trestního zákona, jež měly být rozhodné pro ukládání trestu. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že při svém rozhodování nevzaly v úvahu dosavadní (bezúhonný) způsob života obviněného a přecenily okolnosti případu, zejména způsobený následek. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež se vztahovala k následnému rozhodnutí o trestu, který dovolatel s ohledem na ustanovení §23 a §31 odst. 1 tr. zák. považuje za nepřiměřený. Jak již bylo rozvedeno v předcházejícím odstavci, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být ovšem spatřován ve vadách procesní povahy, byť by mohly mít i hmotně právní důsledky. Namítanou nepřiměřenost uloženého trestu současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné případy vadného rozhodnutí o trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler