ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1064.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1064/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce A. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. h. m. P. (dále jen MHMP), o přezkoumání správního rozhodnutí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 503/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2001, č.j. 38 Ca 503/2000-39, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28.5.1999, č. MHMP-5 711/1999/VYS/Há/Ku, MHMP zrušil rozhodnutí odboru výstavby Obvodního úřadu městské části P. ze dne 23.9.1998 v rozhodnutí blíže označené, kterým tento orgán dodatečně povolil žalobci přístavby a stavební úpravy domu č.p. 1975 v katastrálním území B., a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným řízení o žalobcově žalobě proti rozhodnutí MHMP zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení soudního poplatku z žaloby žalobci. V odůvodnění svého usnesení Městský soud uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí MHMP je rozhodnutím podle §59 odst. 2 správního řádu, jímž nedochází k tomu, že se jím práva a povinnosti jakýchkoli osob zakládají, mění, ruší či závazně určují. Nesplňuje proto zákonné předpoklady k tomu, aby mohlo být předmětem přezkumu soudem podle hlavy druhé části páté o.s.ř., takže nezbylo, než řízení podle §250d odst. 3 o.s.ř. o žalobě proti tomuto rozhodnutí zastavit.
Proti označenému usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá zjevně o §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež odůvodňuje §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., a požaduje, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Městský soud v Praze jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §246 odst. 1 a §247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí §250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v §250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.
V daném případě žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.
Protože podle §103 o.s.ř., použitelném podle §243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§250j odst. 4).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§246c a §104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2002
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu