ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1357.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1357/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. V. proti žalovanému A. D., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně – L. V., o určení otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 63/88, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2001, č. j. 18 Co 184/2001-362, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. června 1999, č. j. 5 C 63/88-243, určil, že žalovaný je otcem žalobkyně, dále stanovil výši výživného a rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek za řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2001, č. j. 18 Co 184/2001-362, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou výroku o nedoplatku na výživném, kdy v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení §220 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. února 2002.
Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalovaný dovoláním podaným na poště ve středu dne 20. března 2002, v němž požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Případné vyjádření k tomuto dovolání podáno nebylo.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. V posuzovaném případě byl napadený rozsudek odvolacího soudu vydán ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15. citované novely o. s. ř. po řízení, provedeném podle dosavadních předpisů, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již v průběhu roku 1999 (tuto skutečnost ostatně správně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje i sám odvolací soud). Je proto nezbytné, aby i dovolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze znění o. s. ř. účinného do 31. prosince 2000.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), pak shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno opožděně. Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. ve zmíněném znění totiž může účastník podat dovolání (pouze) do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Při uvážení vyloženého je tedy nutno konstatovat, že v posuzovaném případě dovolací lhůta končila v pondělí dne 18. března 2002, avšak dovolání bylo dovolatelem podáno až po jejím uplynutí již zmíněného dne 20. března 2002, tj. opožděně. Dovolacímu soudu za tohoto stavu proto nezbylo, než toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. a) téhož zákona odmítnout pro tuto opožděnost. Nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta první a §151 odst. l věta první o. s. ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu