ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1515.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1515/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. Š., zastoupenému advokátem, o výživné zletilého dítěte, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 65/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2002, č. j. 47 Co 15/2002-27, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 6. 4. 2001 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost „přispívat na jeho výživu“ částkou 3.500,- Kč, a to „měsíčně od data podání návrhu vždy do 15. dne v měsíci předem“.
Rozsudkem ze dne 1. 8. 2001, č. j. 21 C 65/2001-13, Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 6. 4. 2001 měsíčně částkou 3.500,- Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce (výrok I.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužné výživné za dobu od 6. 4. 2001 do 31. 7. 2001 ve výši 13.300,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); uložil žalovanému povinnost „zaplatit“ žalobci náklady řízení ve výši 34.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho „právní“ zástupkyně (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit „Českému státu na účet Městského soudu Brno“ soudní poplatek 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. února 2002, č. j. 47 Co 15/2002-27, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2001, č. j. 21 C 65/2001-13, pro zpětvzetí žaloby, zrušil, řízení zastavil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 22.650,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu „o náhradě nákladů“ podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítá, že odvolací soud „měl při svém rozhodování o nákladech řízení vyjít z §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a žádnému z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení přiznat“. Navrhl, aby dovolací soud „napadený výrok o nákladech řízení“ zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm.b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o. s. ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o. s. ř. (§238 a §238a o. s. ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o. s. ř. [§239 odst. 3 o. s. ř.].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá pouze výrok usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o usnesení ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno.
Přípustnost dovolání nelze v posuzované věci dovozovat, jak to činí žalovaný, z ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., připouštějícího dovolání proti usnesení, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a řízení bylo zastaveno, neboť žalovaný, jak výše uvedeno, dovoláním napadá výhradně výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný, který neměl v řízení úspěch, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu