ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1563.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1563/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně A) D. K., a B) J. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému F. ř. v B., o daň z nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 425/2001, o dovolání prvé žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2002, č.j. 30 Ca 425/2001-24, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným zastavil řízení o žalobě obou žalobkyň proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.3. 2000, č.j. 1427/00/FŘ/140, kterým bylo zamítnuto odvolání prvé žalobkyně proti rozhodnutí F. ú. v K. ze dne 13.10.2000, č.j. 2587/00/320960/2022, jímž byl vydán dodatečný platební výměr č. 990000584 na daň z nemovitostí na rok 1996, kterým bylo uloženo prvé žalobkyni uhradit daňový nedoplatek v rozhodnutí vypočtený způsobem zde určeným, pro zpětvzetí žaloby druhou žalobkyní a opožděnost žaloby prvé žalobkyně, s odkazem na §250d odst. 3 a §250h odst. 2 o.s.ř., a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
V podání ze dne 27.6.2002 prvá žalobkyně (dále dovolatelka) vyjadřuje nesouhlas se zastavením řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Brně jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí §250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v §250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.
V daném případě však dovolatelka uplatnila u Nejvyššího soudu ČR podání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.
Protože podle §103 o.s.ř., použitelném podle §243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolatelkou proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§250j odst. 4).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o dovolatelčině dovolání zastavit (§246c a §104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. prosince 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu