ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1594.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1594/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. K., proti žalované Obci B., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 95/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. ledna 2002, č. j. 40 Co 616/2000-325, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobním návrhem ze dne 18. 4. 1994 domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parcel č. 546/3 a č. 546/4 v katastrálním území B. Uvedl, že tyto pozemky nabyl děděním po své matce M. K., zemřelé dne 15. 6. 1970; že dané pozemky jsou v katastru nemovitostí nesprávně zapsány jako vlastnictví Obce B. a že nepodepsal kupní smlouvu sepsanou notářským zápisem Státního notářství v P. dne 12. 6. 1972 (sp.zn. NZ 521/72) a registrovanou tímto státním notářstvím pod sp. zn. RI 489/72, kterou údajně předmětné pozemky „odprodal Místnímu národnímu výboru v B.“.
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 28. 11. 1997, č. j. 7 C 95/94-231, shora uvedenou žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své vlastnické právo ke sporným nemovitostem, naopak že bylo prokázáno, že kupní smlouva ze dne 12. 6. 1972, jejímž předmětem tyto nemovitosti jsou, obsahuje žalobcův vlastnoruční podpis.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 23. 3. 1999, č. j. 40 Co 250/98-272, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 1997, č. j. 7 C 95/94-231, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházel ze závěru, že ve věci je třeba provést další dokazování, jež pro svůj rozsah nemůže být provedeno v odvolacím řízení.
Rozsudkem ze dne 31. 1. 2000, č. j. 7 C 95/94-301, Okresní soud ve Vsetíně žalobu znovu zamítl. I po doplnění dokazování dospěl ke stejným závěrům jako v rozsudku ze dne 28. 11. 1997, č. j. 7 C 95/94-231.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 1. 2002, č. j. 40 Co 616/2000-325, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 1. 2000, č. j. 7 C 95/94-301, jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., v uvedeném znění, namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcův podpis na smlouvě ze dne 12. 6. 1972 „byl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, neboť podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, podle kterého má soud v dané věci postupovat, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v posuzovaném případě přípustné. Pokud by dovolací soud shledal dovolání žalobce přípustným, navrhl žalovaný, aby dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Vydání rozsudku soudu prvního stupně sice předcházelo zrušení jeho dřívějšího rozsudku v této věci, avšak oba uvedené rozsudky jsou obsahově stejné (je jimi zamítána žaloba). Proto v této věci není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 i 2 o. s. ř. v dané věci rovněž nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil, a dovolatel (jeho zástupce) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním rozsudku odvolacího soudu neučinil.
Protože dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) i podle ustanovení §239 o. s. ř. není v této věci přípustné a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. nahradit žalované náklady, které v dovolacím řízení vynaložila k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Žalovaná vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §5 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalovanou náleží odměna ve výši 2.500,- Kč a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 2.575,- Kč je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta, který žalovanou v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu