ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1641.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1641/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ L. M. a B/ A. Š., proti žalovaným 1/ J. H. a 2/ M. H., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 136/99, o dovolání prvního žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2002, č. j. 13 Co 122/2002-130, takto:
I. Dovolání prvního žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. září 2000, č. j. 17 C 136/99-63, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že je neplatná kupní smlouva ze dne 29. ledna 1998 o prodeji pozemku (zahrada) p. č. 250/39 a pozemku (zahrada) p. č. 250/58 zapsaných na listu vlastnictví č. 1977 pro katastrální území M. u Z. u Katastrálního úřadu ve Z., uzavřená L. M. a A. Š. a manželi J. a M. H. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Proti uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání první žalobce. Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. dubna 2002, č. j. 13 Co 122/2002-130, toto odvolání odmítl podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") pro opožděnost.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 1. července 2002. V této souvislosti lze pro úplnost poukázat na skutečnost, že zásilka, obsahující zmíněné rozhodnutí, byla dne 28. června 2002 uložena na poště. Za datum doručení je tak podle ustanovení §46 odst. 2 věta druhá a třetí o. s. ř. ve spojení s §46 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 6. zákona č. 30/2000 Sb. třeba považovat pondělí zmíněného dne 1. července 2002.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal první žalobce dne 13. srpna 2002 osobně u soudu prvního stupně dovolání, aniž by toto obsahovalo bližší zdůvodnění.
Ostatní účastníci se k podanému dovolání nevyjádřili.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno též po řízení provedeném podle dosavadních předpisů.
Podle §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§240 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Jak již bylo uvedeno, napadené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 1. července 2002. Proto posledním dnem lhůty k podání dovolání byl čtvrtek dne 1. srpna 2002 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže tedy dovolatel podal své dovolání až dne 13. srpna 2002, učinil tak po uplynutí dovolací lhůty, a tedy opožděně.
Za popsaného stavu proto dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání odmítnout jako opožděné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a nemohl se proto zabývat věcnou správností dotčeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, avšak ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu