ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1710.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1710/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému D. N., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1859/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, č. j. 31 Co 493/2001-139, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, č. j. 31 Co 493/2001-139, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 24. dubna 2001, č. j. 9 C 1859/99-105, ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě státem placených nákladů řízení. Naproti tomu ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobkyni částku 10.675,- Kč. Rozhodl dále o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 25. února 2002.
Žalobkyně dne 11. dubna 2002 podala proti výroku týkajícímu se náhrady nákladů řízení obsaženému v uvedeném rozsudku Krajského soudu v Praze včasné dovolání, když má zato, že v otázce náhrady nákladů řízení soudy obou stupňů nerozhodly správně. Žádá proto, aby napadené rozhodnutí bylo v uvedeném výroku (stejně jako odpovídající výrok rozsudku soudu prvního stupně) dovolacím soudem zrušeno.
K podanému dovolání se žalovaný nevyjádřil.
Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen \"o. s. ř.\"), že splňuje obsahové i formální náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval dále především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání. V posuzovaném případě dovolání žalobkyně směřuje pouze proti výrokům odvolacího soudu, kterými bylo rozhodováno v otázce náhrady nákladů řízení mezi účastníky.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo především změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo konečně, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle předchozího případu, avšak dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že zmíněné ustanovení dopadá výlučně na případy, v nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé. O takový případ však v posuzované věci u dovoláním napadených výroků nejde, protože soudy obou stupňů bylo v případě těchto výroků rozhodováno nikoliv v takovéto věci, ale \"pouze\" o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání podle zmíněného ustanovení proto v této věci takto založena není. Přípustnost dovolání v této věci však není možno dovodit ani podle následujících ustanovení §238, 238a a §239 o. s. ř., neboť zde nedochází k naplnění jejich předpokladů.
Protože tedy dovolací soud neshledal, že by proti napadeným výrokům rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolání přípustné, nezbylo mu, než toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona odmítnout, a nemohl se tak zabývat věcnou správností těchto výroků. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu