ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1745.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1745/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilé 1) T. S., 2) M. S., 3) V. S., dětí matky PaedDr. M. L., zastoupené advokátkou, a otce JUDr. J. S., o ustanovení kolizního opatrovníka a přenesení příslušnosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. P 159/99, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2001, č. j. 12 Co 660/2001-341, 12 Co 676/2001-341, 12 Co 661/2001-341, takto:
Dovolání matky se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. 4. 2001, č. j. P 159/99-259, Okresní soud v Olomouci přenesl místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 4 s tím, že po právní moci usnesení bude „spis nezletilých“ postoupen uvedenému soudu „jako nadále místně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci“. Usnesením ze dne 6. 4. 2001, č. j. P 159/99-260, Okresní soud v Olomouci ustanovil opatrovníkem nezletilých T. S., M. S. a V. S. „Městskou část P. - Místní úřad pro P., humanitní odbor, OPD“, k zastupování v řízení o přenesení místní příslušnosti. Usnesením ze dne 6. 4. 2001, č. j. P 159/99-264, Okresní soud v Olomouci ustanovil opatrovníkem nezletilé T. S. „Městskou část P. - Místní úřad pro P., humanitní odbor, OPD“, k zastupování v řízení o nařízení předběžného opatření.
K odvolání otce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 9. 2001, č. j. 12 Co 660/2001-341, 12 Co 676/2001-341, 12 Co 661/2001-341, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že opatrovníkem nezletilých T. S., M. S. a V. S., k zastupování v řízení o přenesení místní příslušnosti, ustanovil Okresní úřad v O. (výrok I.), opatrovníkem nezletilé T. S., k zastupování v řízení o nařízení předběžného opatření, ustanovil Okresní úřad v O. (výrok II.) a rozhodl, že místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci se na Obvodní soud pro Prahu 4 nepřenáší.
Proti usnesení odvolacího soudu podala matka dovolání. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání matky proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o. s. ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o. s. ř. (§238 a §238a o. s. ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o. s. ř. [§239 odst. 3 o. s. ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že matka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci péče o její nezletilé dcery, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 o. s. ř., neboť nejde o případy v tomto ustanovení uvedené.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu