ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1934.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1934/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. V., proti žalovanému Okresnímu úřadu K. – referátu sociálních věcí, o opakovanou dávku sociální péče, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 431/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. června 2002, č.j. 2 A 415/2002-107, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením v záhlaví označeným pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil řízení o žalobcově podání označeném jako „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2002, č.j. 29 Ca 431/99-97, jímž bylo zastaveno řízení o žalobcově žalobě proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.1999, č.j. 30/19517/KO/99, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí Městského úřadu v H. ze dne 23.7.1999, č.j. 657/99/soc/18/92/Hra, jímž byla od 1.6.1999 zvýšena opakovaná dávka sociální péče na 2.842,- Kč měsíčně, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, s odůvodněním, že žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. ani po řádném poučení a výzvě (§250d odst. 3 o.s.ř.). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že Krajský soud v Brně nerozhodoval ve věci jako soud prvního stupně, nýbrž jako soud jednoinstanční ve správním soudnictví, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, přičemž nejde o výjimku rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění; nebyla tudíž splněna podmínka řízení (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání, v němž požaduje, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně nepříslušný soud ve správním soudnictví. Předmětem řízení je v daném případě přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle §246 odst. 1 a §247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí §250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.
Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v §250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.
V daném případě žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle §250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.
Protože podle §103 o.s.ř., použitelném podle §243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§250j odst. 4).
Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§246c a §104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu