ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1937.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1937/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce C. M. E. B. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. M., a. s., zastoupenému advokátkou, o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 182/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2002 č. j. 20 Co 520/2001-424, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
V označené věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. ledna 2002, č.j. 20 Co 520/2001-424, změnil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. října 2001, č. j. 11 C 182/2001-388 tak, že předběžným opatřením ve smyslu ustanovení §102 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") uložil žalovanému zdržet se zcizení nebo zatížení nemovitostí, a to pozemku p. č. 542 - zastavěné plochy a nádvoří, pozemku p. č. 545 - zastavěné plochy a nádvoří, pozemku p. č. 2884/2 - zastavěné plochy a nádvoří a jiné stavby stojící na pozemku p.č. 2884/2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 2748 pro obec a katastrální území M., u Katastrálního úřadu v B., a to až do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 182/2001. Odvolací soud dále zmíněné usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl uznán povinným zdržet se zcizení nebo zatížení nemovitostí - pozemku p. č. 2888 - zastavěné plochy a budovy na p. č. 2888 v katastrálním území M.
Toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 5. března 2002.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal žalovaný v pondělí dne 6. května 2002 včasné dovolání směřované proti výroku, kterým bylo změněno zmíněné rozhodnutí soudu prvního stupně. Přípustnost tohoto dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.\" a konstatuje, že je podává z důvodů, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). V podrobně zdůvodněném dovolání se pak zabývá otázkami věcné příslušnosti, pasivní legitimace, vykonatelnosti exekučního titulu, dalších tvrzení žalobce a předjímáním rozhodnutí ve věci samé. Dovolatel závěrem žádá, aby napadené rozhodnutí bylo v uvedeném výroku zrušeno, a aby věc byla (v tomto rozsahu) vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřil žalobce podáním na čl. 628, v němž se jednak s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil, avšak především poukázal na to, že dovolání ve věci není přípustné.
Dovolací soud shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustností dovolání v této věci se závěrem, že dovolání žalovaného není přípustné.
Podle §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.)
S ohledem na zjištění obsahu spisu, resp. na charakter rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo dovoláním napadeným výrokem v rámci změny usnesení soudu prvního stupně nařízeno ve věci předběžné opatření, je třeba dovodit, že v tomto případě není přípustnost dovolání založena žádným z ustanovení obsažených v §237 odst. 1 o. s. ř., neboť ta dopadají vesměs na rozhodnutí (ať rozsudek či usnesení), jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření však není rozhodnutím této kategorie, neboť jím není rozhodováno ve věci samé. Proto, ač odvolací soud uvedeným výrokem změnil usnesení soudu prvního stupně, nelze dovozovat, že by tím došlo k naplnění předpokladu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Protože pak ve věci nedochází ani k naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §§238, 238a a 239 o. s. ř., dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř., takže se nemohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu